Rozhledna Hýlačka Auto jsme zanechali na parkovišti u fotbalového stadionu v části Tábora Větrovy nedaleko rozhledny Hýlačka. A samozřejmě začali tím, že jsme se šli na rozhlednu podívat. Pak jsme se vydali z kopečka vlevo po silnici. Nutno na první křižovatce odbočit vpravo do Radimovic Auto jsme zanechali na parkovišti u fotbalového stadionu v části Tábora Větrovy nedaleko rozhledny Hýlačka. A samozřejmě začali tím, že jsme se šli na rozhlednu podívat. Pak jsme se vydali z kopečka vlevo po silnici. Nutno na první křižovatce odbočit vpravo do Radimovic Radimovice Napojili jsme se na cyklotrasu 1206, po které pokračujeme do Sezimova Ústí. Trasa vede po vedlejší poměrně klidné silnici. Napojili jsme se na cyklotrasu 1206, po které pokračujeme do Sezimova Ústí. Trasa vede po vedlejší poměrně klidné silnici. Památník Edvarda Beneše Cyklotrasa 1206, ale i červená turistická značka nás dovedla k Památníku Edvarda Beneše. Ještě nebyla sezóna, ale byla otevřena alespoň zahrada a tak jsme si mohli prohlédnout místo odpočinku manželů Benešových. Někde v těchto místech se cyklotrasa rozděluje. My jsme chtěli pokračovat po trase 1173, která vede současně s modrou turistickou značkou k řece. My jsme odbočku cyklotrasy přehlédli. Když nás silnice dovedla na hlavní silnici, kde jedno auto jezdilo za druhým, teprv jsme zjistili problém, vrátili se jen kousek a odbočili vlevo na první křižovatce - po méně upravené silnici z kopce přímo k řece. Takže možná doporučuji nezajíždět k řece rovnou po značce, ale až v zatáčce, když uvidíte hlavní silnici uhnout vpravo. Myslím, že tato cesta je pro cyklisty pohodlnější. Cyklotrasa 1206, ale i červená turistická značka nás dovedla k Památníku Edvarda Beneše. Ještě nebyla sezóna, ale byla otevřena alespoň zahrada a tak jsme si mohli prohlédnout místo odpočinku manželů Benešových. Někde v těchto místech se cyklotrasa rozděluje. My jsme chtěli pokračovat po trase 1173, která vede současně s modrou turistickou značkou k řece. My jsme odbočku cyklotrasy přehlédli. Když nás silnice dovedla na hlavní silnici, kde jedno auto jezdilo za druhým, teprv jsme zjistili problém, vrátili se jen kousek a odbočili vlevo na první křižovatce - po méně upravené silnici z kopce přímo k řece. Takže možná doporučuji nezajíždět k řece rovnou po značce, ale až v zatáčce, když uvidíte hlavní silnici uhnout vpravo. Myslím, že tato cesta je pro cyklisty pohodlnější. U Lužnice Sjeli jsme k řece a vydali dál těsně při řece. Není to přímo ideální cyklistický terén, ale není to nic nebezpečného. Myslím, že jsem v tomto místě chvilku kolo vedla, ale nepatřím přímo mezi odvážné cyklisty. Rozhodně však bezpečnější než po hlavní silnici. A navíc je cestou hezký pohled na řeku. Trasa vás dovede až do Plané nad Lužnicí, tam se bohužel musí kousek po hlavní, tak opatrně. Teď koukám na mapku a zdá se, že se snad nechá ještě kousek jet podle řeky. Ale to nemám vyzkoušené. Sjeli jsme k řece a vydali dál těsně při řece. Není to přímo ideální cyklistický terén, ale není to nic nebezpečného. Myslím, že jsem v tomto místě chvilku kolo vedla, ale nepatřím přímo mezi odvážné cyklisty. Rozhodně však bezpečnější než po hlavní silnici. A navíc je cestou hezký pohled na řeku. Trasa vás dovede až do Plané nad Lužnicí, tam se bohužel musí kousek po hlavní, tak opatrně. Teď koukám na mapku a zdá se, že se snad nechá ještě kousek jet podle řeky. Ale to nemám vyzkoušené. Planá nad Lužnicí - odbočka Při průjezdu Planou je nutno si všimnout, že naše cyklostezka 1173 odbočuje šikmo vlevo směr Strkov, Košice. Při průjezdu Planou je nutno si všimnout, že naše cyklostezka 1173 odbočuje šikmo vlevo směr Strkov, Košice. Strkov Planou jsme projeli bez zastavení a zde v hospodě jsme jsme se chtěli na chvilku zastavit a občerstvit se. Bohužel. Měli zavřeno. Otevírali až někdy odpoledne. A tak pokračujeme - těsně za návsí odbočujeme vlevo ke Strkovskému rybníku. Planou jsme projeli bez zastavení a zde v hospodě jsme jsme se chtěli na chvilku zastavit a občerstvit se. Bohužel. Měli zavřeno. Otevírali až někdy odpoledne. A tak pokračujeme - těsně za návsí odbočujeme vlevo ke Strkovskému rybníku. Strkovský rybník U rybníka naše cyklotrasa měla vést rovně, ale značka tam nikde nebyla. Vpravo odbočovala žlutá turistická značka po sympaticky vypadající cestě. Podle ukazatele to bylo na Choustník tudy blíž. A tak jsme vyrazili. Cesta byla v pohodě, sice hned zkraje vpravo u rybníka bylo nějaké snad staveniště, ale pak příjemná lesní cesta. U rybníka naše cyklotrasa měla vést rovně, ale značka tam nikde nebyla. Vpravo odbočovala žlutá turistická značka po sympaticky vypadající cestě. Podle ukazatele to bylo na Choustník tudy blíž. A tak jsme vyrazili. Cesta byla v pohodě, sice hned zkraje vpravo u rybníka bylo nějaké snad staveniště, ale pak příjemná lesní cesta. Rozcestí Strakačov Zde bylo poměrně nepřehledné rozcestí. Žlutá značka odbočila vlevo. Ale až při druhém pokusu jsme zjistili, že pak za chvilku je hned odbočka vlevo kamsi do křoví. Tu jsme samozřejmě přehlédli a za chvíli na dalším rozcestí zjišťovali, kudy jet. Žlutá značka se ztratila, vlevo odbočovala jen nějaká červená značka místního značení. Takže neváhejte a odbočte vlevo u této červené šipky. Žlutá značka se k vám skutečně po chvilce zleva zase připojí. Zde bylo poměrně nepřehledné rozcestí. Žlutá značka odbočila vlevo. Ale až při druhém pokusu jsme zjistili, že pak za chvilku je hned odbočka vlevo kamsi do křoví. Tu jsme samozřejmě přehlédli a za chvíli na dalším rozcestí zjišťovali, kudy jet. Žlutá značka se ztratila, vlevo odbočovala jen nějaká červená značka místního značení. Takže neváhejte a odbočte vlevo u této červené šipky. Žlutá značka se k vám skutečně po chvilce zleva zase připojí. Rozcestí Za rybníkem Hliňák žlutá turistická značka odbočuje vlevo. Cesta je rozmáčená, rozježděná a tak volíme přímý směr po příjemné cestě bez dalšího značení. Věříme, že se neztratíme. A dobře jsme udělali. Za rybníkem Hliňák žlutá turistická značka odbočuje vlevo. Cesta je rozmáčená, rozježděná a tak volíme přímý směr po příjemné cestě bez dalšího značení. Věříme, že se neztratíme. A dobře jsme udělali. Dlouhá Lhota Dojeli jsme na silnici v Dlouhé Lhotě. A zjistili hned dvě příjemné věci. Jednak jsme dojeli na cyklotrasu 1173 na Choustník. Ale vlevo v obci jsme zahlédli otevřený hostinec. Takže místo vpravo na Choustník jsme se zajeli občerstvit. Že bylo otevřeno, bylo asi spíš náhoda, protože dle otevírací doby mělo být ještě zavřeno, ale - a to bylo hlavní - mohli jsme si konečně dát něco k pití. Bodla by sice polévka, ale i tak jsme byli spokojeni. A již lépe naladěni jsme vyrazili po silnici do zpočátku mírného kopečka. Dojeli jsme na silnici v Dlouhé Lhotě. A zjistili hned dvě příjemné věci. Jednak jsme dojeli na cyklotrasu 1173 na Choustník. Ale vlevo v obci jsme zahlédli otevřený hostinec. Takže místo vpravo na Choustník jsme se zajeli občerstvit. Že bylo otevřeno, bylo asi spíš náhoda, protože dle otevírací doby mělo být ještě zavřeno, ale - a to bylo hlavní - mohli jsme si konečně dát něco k pití. Bodla by sice polévka, ale i tak jsme byli spokojeni. A již lépe naladěni jsme vyrazili po silnici do zpočátku mírného kopečka. Skopytce Silnice se nebezpečně zvedá. Inu jedeme na hrad a ty nebývaly v ďolíku. Aspoň zpátky to bude z kopečka. Silnice se nebezpečně zvedá. Inu jedeme na hrad a ty nebývaly v ďolíku. Aspoň zpátky to bude z kopečka. Choustník - obec Jsme v obci Choustník. Na hrad cyklotrasa nevede. Musíme se držet turistického značení. Na návsi je psáno 2 km, přiznám se, že jsem to neměřila, ale myslím, že to tak daleko není. Projedete kousek obcí a pak už je stoupáte a stoupáte - myslím, že jen ti nejotrlejší cyklisté to vyjedou až nahoru. Je to čím dál prudší, samý kořen, kámen, výmol. Já osobně měla co dělat se tam s tím kolem dostat. Jsme v obci Choustník. Na hrad cyklotrasa nevede. Musíme se držet turistického značení. Na návsi je psáno 2 km, přiznám se, že jsem to neměřila, ale myslím, že to tak daleko není. Projedete kousek obcí a pak už je stoupáte a stoupáte - myslím, že jen ti nejotrlejší cyklisté to vyjedou až nahoru. Je to čím dál prudší, samý kořen, kámen, výmol. Já osobně měla co dělat se tam s tím kolem dostat. Hrad Choustník Konečně jsme nahoře. Krátce před závěrečným stoupáním vidím u hradu auto. Tak snad tam vede ještě jiná cesta. Nedovedu si představit, že bych tímto terénem sjížděla. To bych těžko v té horní části zvládla. Hned u pokladny je možno kolo konečně odložit. Hrad je krásný, stojí to za to, nechá se vystoupit na věž, která nahrazuje rozhlednu. Nádhera. Dolů jsme se vydali po neznačené "silnici", zpočátku betonové, která přešla do příjemné lesní cesty. Proč to není značeno, těžko říct. Pro cyklisty by to bylo rozhodně příjemnější. I když musím přiznat, že i tak jsem kolo kousek vedla. Zdálo se mi to prudké, zatočené a ještě plné lidí. To by nemuselo dopadnout dobře. Ale to bylo tak 100 m a pak pohodička. Konečně jsme nahoře. Krátce před závěrečným stoupáním vidím u hradu auto. Tak snad tam vede ještě jiná cesta. Nedovedu si představit, že bych tímto terénem sjížděla. To bych těžko v té horní části zvládla. Hned u pokladny je možno kolo konečně odložit. Hrad je krásný, stojí to za to, nechá se vystoupit na věž, která nahrazuje rozhlednu. Nádhera. Dolů jsme se vydali po neznačené "silnici", zpočátku betonové, která přešla do příjemné lesní cesty. Proč to není značeno, těžko říct. Pro cyklisty by to bylo rozhodně příjemnější. I když musím přiznat, že i tak jsem kolo kousek vedla. Zdálo se mi to prudké, zatočené a ještě plné lidí. To by nemuselo dopadnout dobře. Ale to bylo tak 100 m a pak pohodička. Silnice Choustník - Mlýny Po krásném sjezdu jsme vyjeli na silnici - zatočili vpravo, dojeli do Choustníku a stejnou cestou, tentokrát z kopce jsme dojeli po cyklostezce 1173 až do Dlouhé Lhoty. To byla pohodička. Po krásném sjezdu jsme vyjeli na silnici - zatočili vpravo, dojeli do Choustníku a stejnou cestou, tentokrát z kopce jsme dojeli po cyklostezce 1173 až do Dlouhé Lhoty. To byla pohodička. Dlouhá Lhota Projedeme kolem nám známé hospody a pokračujeme dál po stejné cyklostezce 1173 - kousek za vsí odbočuje po silnici vpravo, zase trochu do kopečka. Projedeme kolem nám známé hospody a pokračujeme dál po stejné cyklostezce 1173 - kousek za vsí odbočuje po silnici vpravo, zase trochu do kopečka. Křižovatka cyklotras Na křižovatce v lese naše 1173 odbočuje vlevo do Plané nad Lužnicí. My pokračujeme dál v přímém směru po 1206. Na křižovatce v lese naše 1173 odbočuje vlevo do Plané nad Lužnicí. My pokračujeme dál v přímém směru po 1206. Pozor na odbočku Naše "hlavní" silnice pokračuje, cyklostezka 1206 prudce odbočuje vlevo - ke Kozímu Hrádku. Musím upozornit na nejistou budoucnost této cyklotrasy, protože vede přes staveniště budoucí dálnice. Ale vzhledem k atraktivnosti místa (Kozí Hrádek) pevně věřím, že dříve či později bude přes dálnici zhotovena lávka pro pěší a cyklisty. Naše "hlavní" silnice pokračuje, cyklostezka 1206 prudce odbočuje vlevo - ke Kozímu Hrádku. Musím upozornit na nejistou budoucnost této cyklotrasy, protože vede přes staveniště budoucí dálnice. Ale vzhledem k atraktivnosti místa (Kozí Hrádek) pevně věřím, že dříve či později bude přes dálnici zhotovena lávka pro pěší a cyklisty. Kozí Hrádek Po cyklotrase 1206 jsme dorazili konečně k otevřenému občerstvení - připravenému hlavně pro cyklisty. Malý domek s výčepem, venku řada stolů a lavic k posezení. Dokonce bylo možno koupit i párek a točenou malinovku. Nemělo to chybu. Po schodech dolů se nechalo sejít k sokolské mohyle, o kousek dál ve směru cestu vidíme Kozí Hrádek. A zvažujeme, kudy pokračovat. Nechá se pokračovat po cyklotrase, v Sezimovo Ústí se napojit na ranní trasu a po té se přes Radimovice vrátit k autu. Bylo by to asi rozumnější. Ale paní ráno na rozhledně na doporučila červenou turistickou trasu, že nebudeme muset tolik do kopce. Jediná výhoda byla ta, že se nejelo tolik po silnici, bylo to romantičtější, vbylo to kratší, bohužel jeden úsek (naštěstí nepříliš dlouhý) skoro neschůdný i pěšky. Trochu přeháním, také jsem to zvládla, takže nyní zvažte romantiku nebo silnici? My zavrhujeme silnici a pokračujeme po červené okolo Kozího Hrádku k potoku. Má to další výhodu, zvládli jsme si prohlédnout Kozí Hrádek ze všech stran.… Po cyklotrase 1206 jsme dorazili konečně k otevřenému občerstvení - připravenému hlavně pro cyklisty. Malý domek s výčepem, venku řada stolů a lavic k posezení. Dokonce bylo možno koupit i párek a točenou malinovku. Nemělo to chybu. Po schodech dolů se nechalo sejít k sokolské mohyle, o kousek dál ve směru cestu vidíme Kozí Hrádek. A zvažujeme, kudy pokračovat. Nechá se pokračovat po cyklotrase, v Sezimovo Ústí se napojit na ranní trasu a po té se přes Radimovice vrátit k autu. Bylo by to asi rozumnější. Ale paní ráno na rozhledně na doporučila červenou turistickou trasu, že nebudeme muset tolik do kopce. Jediná výhoda byla ta, že se nejelo tolik po silnici, bylo to romantičtější, vbylo to kratší, bohužel jeden úsek (naštěstí nepříliš dlouhý) skoro neschůdný i pěšky. Trochu přeháním, také jsem to zvládla, takže nyní zvažte romantiku nebo silnici? My zavrhujeme silnici a pokračujeme po červené okolo Kozího Hrádku k potoku. Má to další výhodu, zvládli jsme si prohlédnout Kozí Hrádek ze všech stran.… U potoka Projeli jsme úspěšně podle potoka. Byla zde jediná nástraha - úzká kovová lávka přes potok, kde bylo nutno kolo přenést. Ale bylo to takové fajn zpestření. Dál se držíme červené turistické značky - hlavně při průjezdu městem. Projeli jsme úspěšně podle potoka. Byla zde jediná nástraha - úzká kovová lávka přes potok, kde bylo nutno kolo přenést. Ale bylo to takové fajn zpestření. Dál se držíme červené turistické značky - hlavně při průjezdu městem. Sezimovo Ústí Ve městě jsme se setkali s cyklostezkou 1206, ale nechce se nám jet po hlavní a tak před mostem uhýbáme vpravo opět po červené, která nás dovedla na nádraží a podchodem (z jedné strany jsou schody, ale z druhé je možno pomalu sjet) na druhou stranu železniční trati. A dále se držíme červené značky, která nás dovede opět k Památníků Edvarda Beneše a ven z města. Ve městě jsme se setkali s cyklostezkou 1206, ale nechce se nám jet po hlavní a tak před mostem uhýbáme vpravo opět po červené, která nás dovedla na nádraží a podchodem (z jedné strany jsou schody, ale z druhé je možno pomalu sjet) na druhou stranu železniční trati. A dále se držíme červené značky, která nás dovede opět k Památníků Edvarda Beneše a ven z města. Rozcestí za mostem Ještě zde se můžeme rozhodnout, zda pokračujeme vpravo po červené nebo raději vlevo po cyklo. Ale protože to zatím tak hrozné nebylo, opět volíme červenou. To ale netušíme, že to nejhorší nás teprve čeká. No, nejdřív nenápadně cesta stoupá víc a víc. Ještě zde se můžeme rozhodnout, zda pokračujeme vpravo po červené nebo raději vlevo po cyklo. Ale protože to zatím tak hrozné nebylo, opět volíme červenou. To ale netušíme, že to nejhorší nás teprve čeká. No, nejdřív nenápadně cesta stoupá víc a víc. Nejhorší bod cesty Naštěstí tento úsek není zas až tak dlouhý. Je to však poměrně velké převýšení na krátkém úseku. Dolů (to ještě šlo) a hned ještě prudčeji nahoru. Tady mi partner musel už s kolem pomoct, protože jsem prohlásila, že ho u potoka nechávám a jdu dál pěšky. Ale bylo to naštěstí fakt sotva 20 m prudkého terénu a pak už jsem to zase zvládla. S odstupem času mohu říct, že bych to asi zase zvolila tudy, byl tam klid, žádný auta a když to nejde na kole, tak to jde pěšky. Záleží na tom, kdo jak se cítí a kdo jak umí. Já se poprvé na jaře na kole po 45 km tedy skutečně necítila nejlíp. Už jsem se těšila do cíle. Naštěstí tento úsek není zas až tak dlouhý. Je to však poměrně velké převýšení na krátkém úseku. Dolů (to ještě šlo) a hned ještě prudčeji nahoru. Tady mi partner musel už s kolem pomoct, protože jsem prohlásila, že ho u potoka nechávám a jdu dál pěšky. Ale bylo to naštěstí fakt sotva 20 m prudkého terénu a pak už jsem to zase zvládla. S odstupem času mohu říct, že bych to asi zase zvolila tudy, byl tam klid, žádný auta a když to nejde na kole, tak to jde pěšky. Záleží na tom, kdo jak se cítí a kdo jak umí. Já se poprvé na jaře na kole po 45 km tedy skutečně necítila nejlíp. Už jsem se těšila do cíle. Křižovatka Tak už zase poctivě šlapu do kopce, na křižovatce zatáčím vlevo a po chvíli už vidím i rozhlednu. Jedu po silnici již jen s mírním stoupáním, provoz téměř žádný a tak jsem nakonec ráda, že jsme tuto cestu zvolili. Když nemusím, tak za plného provozu mezi auty moc ráda nejezdím. Tak už zase poctivě šlapu do kopce, na křižovatce zatáčím vlevo a po chvíli už vidím i rozhlednu. Jedu po silnici již jen s mírním stoupáním, provoz téměř žádný a tak jsem nakonec ráda, že jsme tuto cestu zvolili. Když nemusím, tak za plného provozu mezi auty moc ráda nejezdím. Větrovy Sice se držím červené značky, ale spíš proto, abych nemusela na parkoviště dojet po hlavní. Zabloudit se zde už nedá. Sice se držím červené značky, ale spíš proto, abych nemusela na parkoviště dojet po hlavní. Zabloudit se zde už nedá. Cíl Tak jsme konečně dorazili k autu. Bylo toho dost - zvlášť na zahájení cyklistické sezony, ale bylo to fajn. A nakonec musím říct, že je stále lepší občas kolo vést, příp. i poponést, než jezdit mezi auty. Tak jsme konečně dorazili k autu. Bylo toho dost - zvlášť na zahájení cyklistické sezony, ale bylo to fajn. A nakonec musím říct, že je stále lepší občas kolo vést, příp. i poponést, než jezdit mezi auty. Z Tábora (Hýlačky) na Choustník a přes Kozí Hrádek zpět Udělali jsme si okruh od rozhledny Hýlačky, přes památník Edvarda Beneše v Sezimovo Ústí na hrad Choustník a zpátky přes Kozí Hrádek opět k Hýlačce. Většina fotek je přiložena u zvýrazněných odkazů. Cestou jsem nefotila, už takhle jsem vždy na konci jako ta největší brzda. Nad náročností jsem přemýšlela. Ale asi záleží na zdatnosti cyklistů. Trasa měří cca 50 km, většina je po rovině, samozřejmě směrem k hradu se silnice zvedá a vlastní výstup je poměrně náročný. Vzhledem k tomu, že jsem trasu absolvovala jako letošní první výjezd,… Udělali jsme si okruh od rozhledny Hýlačky, přes památník Edvarda Beneše v Sezimovo Ústí na hrad Choustník a zpátky přes Kozí Hrádek opět k Hýlačce. Většina fotek je přiložena u zvýrazněných odkazů. Cestou jsem nefotila, už takhle jsem vždy na konci jako ta největší brzda. Nad náročností jsem přemýšlela. Ale asi záleží na zdatnosti cyklistů. Trasa měří cca 50 km, většina je po rovině, samozřejmě směrem k hradu se silnice zvedá a vlastní výstup je poměrně náročný. Vzhledem k tomu, že jsem trasu absolvovala jako letošní první výjezd,… 523 515 508 504 509 514 512 509 505 497 488 474 458 445 438 431 425 425 422 402 392 395 397 405 412 410 407 409 406 409 398 396 398 401 402 400 399 398 396 395 396 395 396 397 395 397 399 400 405 415 418 413 410 408 408 407 409 412 424 430 432 427 436 435 436 436 426 415 416 419 420 427 426 430 438 445 451 448 443 441 438 440 444 449 453 458 464 474 479 484 487 494 497 500 518 515 504 493 487 495 504 510 520 522 521 525 535 546 555 556 561 567 581 614 645 658 643 626 598 581 574 564 557 556 550 538 526 522 523 521 513 506 497 489 493 499 511 519 504 499 496 488 485 479 474 463 458 453 448 444 440 438 438 439 449 450 457 460 450 450 454 463 473 460 454 441 427 428 425 421 420 419 416 415 415 415 413 412 414 420 433 438 443 437 425 416 417 420 422 423 424 427 422 422 424 416 418 418 418 422 412 414 418 421 423 424 422 417 416 413 407 406 407 402 401 396 396 392 401 411 432 438 447 440 442 449 455 460 469 481 492 501 511 517 517 523