z Chotouně okolím Jílového u Prahy Do Břežan jsem se podívat musel, bylo mi ale jasné, že práce tam mám tak na dvacet minut. A najede se nějakých sto dvacet kilometrů. To mi přišlo jako plýtvání, zorganizoval jsem to nakonec jako výlet. V pátek tam dojedeme, odpoledne si projdu místo činu, kousek se vrátíme a přespíme u Jílového. V sobotu se projdeme a odpoledne dojedeme domů. Neděli jsem chtěl věnovat zpracování získaných materiálů tak, abych mohl v pondělí odevzdávat. A ubytování se nabízelo kousek od Jílového, ve vesničce Chotouň. Vyrazili jsme, jak se předpokládalo. Měl jsem trochu vítr z nové dopravní situace mezi Radotínem a Zbraslaví. Po dostavbě dálnice jsme tam ještě nejeli, nevěděl jsem, co mě tam čeká. Strach byl oprávněný. Takové ty „brejle“, několik jsme jich projeli, ale nakonec cedule ukazovala do neurčita a já skončil na strakonické dálnici. Samozřejmě bez známky. Naštěstí byl po chvilce sjezd na Lipence, za ním hned křižovatka a na ní odbočka tam kam jsme potřebovali, do Zbraslavi.… Do Břežan jsem se podívat musel, bylo mi ale jasné, že práce tam mám tak na dvacet minut. A najede se nějakých sto dvacet kilometrů. To mi přišlo jako plýtvání, zorganizoval jsem to nakonec jako výlet. V pátek tam dojedeme, odpoledne si projdu místo činu, kousek se vrátíme a přespíme u Jílového. V sobotu se projdeme a odpoledne dojedeme domů. Neděli jsem chtěl věnovat zpracování získaných materiálů tak, abych mohl v pondělí odevzdávat. A ubytování se nabízelo kousek od Jílového, ve vesničce Chotouň. Vyrazili jsme, jak se předpokládalo. Měl jsem trochu vítr z nové dopravní situace mezi Radotínem a Zbraslaví. Po dostavbě dálnice jsme tam ještě nejeli, nevěděl jsem, co mě tam čeká. Strach byl oprávněný. Takové ty „brejle“, několik jsme jich projeli, ale nakonec cedule ukazovala do neurčita a já skončil na strakonické dálnici. Samozřejmě bez známky. Naštěstí byl po chvilce sjezd na Lipence, za ním hned křižovatka a na ní odbočka tam kam jsme potřebovali, do Zbraslavi.…