Počepice Autobus jel ráno těsně před půl desátou. Chtěl jsem se napojit na petrovickou naučnou stezku, pak, že se uvidí. Kolem půl páté jel spoj zpět, nebo jsme se mohli z pár míst odpojit a do Počepic dojít. Odjeli jsme načas. Trochu mě šokovala cena jízdného, za dva lidi na šest kilometrů to přišlo na čtyřicet korun. Ještě jsem se optal, že vybraná stanice, Žemličkova Lhota, je druhá. Řidič dojel k první (jak jsem si potom uvědomil, byla to zastávka, kde nestavěl) a pečlivě zkoumal, jestli někdo nevystupuje, nebo tam někdo nečeká. Neznali jsme to tam, na té druhé jsme vystoupili. Nebyli jsme v Žemličkově Lhotě, ale v Bratřejově. Chlapec za volantem nás neupozornil a asi měl i radost, že nás napálil. Asi též netušil, že nám vlastně pomohl. Vedla tudy červená značka, po které to bylo na Husovu kazatelnu, náš první dílčí cíl, sice o trochu dál, zato po rovině, a cesta byla malebná. I… Autobus jel ráno těsně před půl desátou. Chtěl jsem se napojit na petrovickou naučnou stezku, pak, že se uvidí. Kolem půl páté jel spoj zpět, nebo jsme se mohli z pár míst odpojit a do Počepic dojít. Odjeli jsme načas. Trochu mě šokovala cena jízdného, za dva lidi na šest kilometrů to přišlo na čtyřicet korun. Ještě jsem se optal, že vybraná stanice, Žemličkova Lhota, je druhá. Řidič dojel k první (jak jsem si potom uvědomil, byla to zastávka, kde nestavěl) a pečlivě zkoumal, jestli někdo nevystupuje, nebo tam někdo nečeká. Neznali jsme to tam, na té druhé jsme vystoupili. Nebyli jsme v Žemličkově Lhotě, ale v Bratřejově. Chlapec za volantem nás neupozornil a asi měl i radost, že nás napálil. Asi též netušil, že nám vlastně pomohl. Vedla tudy červená značka, po které to bylo na Husovu kazatelnu, náš první dílčí cíl, sice o trochu dál, zato po rovině, a cesta byla malebná. I…