Z Jestřebic do Kokořínského dolu a zpět Pavlína je po výletech jako divá. Já si ale na tom minulém někde uhnal děsivou rýmu a opravdu se mi nikam nechtělo. Ona to ode mne samozřejmě chytla, ale v daleko mírnější formě. Za pár dní byla fit, já pořád smrkal a kašlal. O víkendu bylo krásně, babí léto na plné pecky, ale v sobotu jsem měl té rýmy malou recidivku. Šla se tedy projít (dost naštvaně) sama. K večeru jsem se zmátožil a začal plánovat. Děvče básnilo o výletu do Svatého Jana pod Skalou. Představil jsem si ten šílený kopec a rychle našel „schůdnější“ procházku na Kokořínsku. Výchozí bod byl  v Jestřebicích. Uvažoval jsem i o tom, že nechám auto pod Pokličkami, ale vzpomněl jsem si, jak mi kamarádka tuhle ve Sloupu vyprávěla, že je někde v těchto místech vykradli, plán jsem radši změnil. Zaparkoval jsem na již oblíbeném místě proti obecnímu úřadu a vyrazili jsme po zelené značce. Chvilku po silnici, před místní hospodou ale doleva na lesní cestu a z kopce. Údolí bylo stísněné, ale… Pavlína je po výletech jako divá. Já si ale na tom minulém někde uhnal děsivou rýmu a opravdu se mi nikam nechtělo. Ona to ode mne samozřejmě chytla, ale v daleko mírnější formě. Za pár dní byla fit, já pořád smrkal a kašlal. O víkendu bylo krásně, babí léto na plné pecky, ale v sobotu jsem měl té rýmy malou recidivku. Šla se tedy projít (dost naštvaně) sama. K večeru jsem se zmátožil a začal plánovat. Děvče básnilo o výletu do Svatého Jana pod Skalou. Představil jsem si ten šílený kopec a rychle našel „schůdnější“ procházku na Kokořínsku. Výchozí bod byl  v Jestřebicích. Uvažoval jsem i o tom, že nechám auto pod Pokličkami, ale vzpomněl jsem si, jak mi kamarádka tuhle ve Sloupu vyprávěla, že je někde v těchto místech vykradli, plán jsem radši změnil. Zaparkoval jsem na již oblíbeném místě proti obecnímu úřadu a vyrazili jsme po zelené značce. Chvilku po silnici, před místní hospodou ale doleva na lesní cestu a z kopce. Údolí bylo stísněné, ale…