Nashledanou Argentino Silnice do Calafata, posledního města před ledovcem, které leží v pustinách, nedaleko břehů velkého jezera Lago Argentino, byla jako všechny cesty, kterými jsem se ubírala, dlouhá nejméně tři sta mil. Hlava už mě zase občas začínala padat ze strany na stranu a já musela vynaložit sílu vůle, abych nezaspala a udržovala jaký taký hovor, protože únava byla vidět i na mém společníkovi. Jak jinak než opět za tmy jsme vjížděli do města.                 Hasam mě vyložil před campem, kde se přímo za plotem lepil jeden stan na druhém a mísily se pachy různých druhů jídel, linoucích se z připravovaných večeří. Stojím a přešlapuji rozhodujíc se, zda vejít či zůstat za brankou.  Vzhledem k tomu, že stan jsem neměla a campu vládla zábava jako ve dne, došla jsem k názoru, že jistější a pohodlnější bude jako vždy pro mne „bivak nadivoko.“ Kráčela jsem tedy od campu pryč do tmy s přesvědčením, že… Silnice do Calafata, posledního města před ledovcem, které leží v pustinách, nedaleko břehů velkého jezera Lago Argentino, byla jako všechny cesty, kterými jsem se ubírala, dlouhá nejméně tři sta mil. Hlava už mě zase občas začínala padat ze strany na stranu a já musela vynaložit sílu vůle, abych nezaspala a udržovala jaký taký hovor, protože únava byla vidět i na mém společníkovi. Jak jinak než opět za tmy jsme vjížděli do města.                 Hasam mě vyložil před campem, kde se přímo za plotem lepil jeden stan na druhém a mísily se pachy různých druhů jídel, linoucích se z připravovaných večeří. Stojím a přešlapuji rozhodujíc se, zda vejít či zůstat za brankou.  Vzhledem k tomu, že stan jsem neměla a campu vládla zábava jako ve dne, došla jsem k názoru, že jistější a pohodlnější bude jako vždy pro mne „bivak nadivoko.“ Kráčela jsem tedy od campu pryč do tmy s přesvědčením, že…