"Ovečko ztracená...". Mladkov, Orlické hory. „ovečko ztracená, celá zarmoucená. Sem ke mně pospíchej, nic se neostýchej…“             Jaroslav Hutka   Propast je hluboká, přehluboká. Dýchá z ní smrt a zatracení. Černé, špičaté skály všude kolem. A ti vlci! Hladoví, zuřiví, naježení. Bez slitování. Konec je s ovečkou… Běžného turistu východočeského by ta kaplička asi nikterak nezaujala. Nevelká, nenápadná, nezdobená. Zasazena ve stráni, jen spoře vyšlapaná stezka k ní. Mimo turistické značky. Mnoho větších, výstavnějších a na první pohled zajímavějších sakrálních památek zdobí tuto krajinu. Ovšem poutník, stejně jako já vyrostlý v ateistických lesích Valašska si těch pár kroků ke kapličce stejně neodpustí. I když je už předem smířen se zdánlivou fádností této stavbičky. Ale už dávno jsem si zvykl, že překvapení lze nalézt kdekoliv. Pohled do výklenku mi údivem vyrazil dech. Stěny, strop i rohy pokryty naivistickou a barevnou výmalbou. Podobenství… „ovečko ztracená, celá zarmoucená. Sem ke mně pospíchej, nic se neostýchej…“             Jaroslav Hutka   Propast je hluboká, přehluboká. Dýchá z ní smrt a zatracení. Černé, špičaté skály všude kolem. A ti vlci! Hladoví, zuřiví, naježení. Bez slitování. Konec je s ovečkou… Běžného turistu východočeského by ta kaplička asi nikterak nezaujala. Nevelká, nenápadná, nezdobená. Zasazena ve stráni, jen spoře vyšlapaná stezka k ní. Mimo turistické značky. Mnoho větších, výstavnějších a na první pohled zajímavějších sakrálních památek zdobí tuto krajinu. Ovšem poutník, stejně jako já vyrostlý v ateistických lesích Valašska si těch pár kroků ke kapličce stejně neodpustí. I když je už předem smířen se zdánlivou fádností této stavbičky. Ale už dávno jsem si zvykl, že překvapení lze nalézt kdekoliv. Pohled do výklenku mi údivem vyrazil dech. Stěny, strop i rohy pokryty naivistickou a barevnou výmalbou. Podobenství…