J.J. Zapomník pod Hostýnem. Muži odložili motorové pily a usedli ke svačině. Zamířil jsem k nim. Zvědavě sledovali, jak se pracně prodírám smrkovým polomem. Tady jsem cítil šanci. Vždyť kdo bude znát okolní lesy líp než dřevorubci? Před chvilkou jsem seděl na kameni u Císařské cesty, vedoucí úbočím Hostýnského kopce. Pravda, je dopoledne, všední den, žádné ##:a href="//www.turistika.cz/mista/velka":##Velké##:/a:## davy tu neproudí. Ale přesto jsem několik chatařů, houbařů a místních turistů zastavil. A ptal se. A odpověď byla pořád stejná. „Pomník? Tady někde? Nevím. To jste se asi spletl“. Nespletl. Už jsem ho jednou viděl. Před dvaceti lety. Jenže leccos je jinak. Kde byl les, je dnes paseka. Kde byla paseka, je dnes smrkový hustník. Kde byla pěšina, tam je dneska les. A po těch dvaceti letech si už taky… Muži odložili motorové pily a usedli ke svačině. Zamířil jsem k nim. Zvědavě sledovali, jak se pracně prodírám smrkovým polomem. Tady jsem cítil šanci. Vždyť kdo bude znát okolní lesy líp než dřevorubci? Před chvilkou jsem seděl na kameni u Císařské cesty, vedoucí úbočím Hostýnského kopce. Pravda, je dopoledne, všední den, žádné ##:a href="//www.turistika.cz/mista/velka":##Velké##:/a:## davy tu neproudí. Ale přesto jsem několik chatařů, houbařů a místních turistů zastavil. A ptal se. A odpověď byla pořád stejná. „Pomník? Tady někde? Nevím. To jste se asi spletl“. Nespletl. Už jsem ho jednou viděl. Před dvaceti lety. Jenže leccos je jinak. Kde byl les, je dnes paseka. Kde byla paseka, je dnes smrkový hustník. Kde byla pěšina, tam je dneska les. A po těch dvaceti letech si už taky…