Tam, kde Bůh zůstal v krajině. Kaple Panny Marie v Hůře. „Utlučeme je čepicemi“, znělo z úst českých politiků a intelektuálů. Taktika představitelů českého národa v monarchii byla jasná. Svatodušní bouře revolučního roku 1848 rychle a v tichosti zapomenout a k Vídni se chovat s maximální devótností. Snad na nás Habsburkové pohlédnou vlídným okem a něco malého z národních práv přihodí. Zcela jinak to pojali Maďaři, další údajně ukřivděný národ. Bouřili se, vyhrožovali, harašili zbraněmi. Doufali, že se Habsburkové zaleknou a něco malého z národních práv přihodí. Je jaro 1866. Válka s Pruskem je nevyhnutelná. A Čechové hýří optimismem. Habsburkům pomůžeme, Prusy porazíme a znovu se staneme oblíbeným a protěžovaným národem v monarchii. Zatímco Maďaři, kteří teď vyhrožují dokonce vojenskou podporou Pruska dostanou zaslouženě přes tu svoji nevymáchanou ugrofinskou hubu… „Utlučeme je čepicemi“, znělo z úst českých politiků a intelektuálů. Taktika představitelů českého národa v monarchii byla jasná. Svatodušní bouře revolučního roku 1848 rychle a v tichosti zapomenout a k Vídni se chovat s maximální devótností. Snad na nás Habsburkové pohlédnou vlídným okem a něco malého z národních práv přihodí. Zcela jinak to pojali Maďaři, další údajně ukřivděný národ. Bouřili se, vyhrožovali, harašili zbraněmi. Doufali, že se Habsburkové zaleknou a něco malého z národních práv přihodí. Je jaro 1866. Válka s Pruskem je nevyhnutelná. A Čechové hýří optimismem. Habsburkům pomůžeme, Prusy porazíme a znovu se staneme oblíbeným a protěžovaným národem v monarchii. Zatímco Maďaři, kteří teď vyhrožují dokonce vojenskou podporou Pruska dostanou zaslouženě přes tu svoji nevymáchanou ugrofinskou hubu…