"Rajnochovické sopky"   Poprvé jsem je na čundru zahlédl z tehdy odlesněného vrcholu Čerňavy, ale to se psala ještě osmdesátá léta minulého století. Od té doby výhled už pochopitelně dávno zarostl...   O nějaký ten pátek později jsem konal odskok do Hostýnských vrchů z Valmezu. Moje trasa vedla proti toku Vsetínské Bečvy k Bražiskám, do dědinky Jarcová se slavnou skalní „gulou“, poté po zalesněných hřebenech k osadě Lazy a k Čertovu kameni. Tajemná skalka mne zklamala svou maličkostí, ale když jsem pak vyšel z lesů na jakousi náhorní rovinu, pokrytou vysokou trávou, vlnící se ve větru jak travnaté moře, zůstal jsem v úžasu zírat na okolní kuželovité vrchy. Na první pohled totiž jejich tvary se strmými svahy nepřipomínaly nic jiného jak doopravdické sopky. Což je samozřejmě nesmysl – v Západních Karpatech se s vulkanickou činností nesetkáme... ale přesto mi tyto kopečky už…   Poprvé jsem je na čundru zahlédl z tehdy odlesněného vrcholu Čerňavy, ale to se psala ještě osmdesátá léta minulého století. Od té doby výhled už pochopitelně dávno zarostl...   O nějaký ten pátek později jsem konal odskok do Hostýnských vrchů z Valmezu. Moje trasa vedla proti toku Vsetínské Bečvy k Bražiskám, do dědinky Jarcová se slavnou skalní „gulou“, poté po zalesněných hřebenech k osadě Lazy a k Čertovu kameni. Tajemná skalka mne zklamala svou maličkostí, ale když jsem pak vyšel z lesů na jakousi náhorní rovinu, pokrytou vysokou trávou, vlnící se ve větru jak travnaté moře, zůstal jsem v úžasu zírat na okolní kuželovité vrchy. Na první pohled totiž jejich tvary se strmými svahy nepřipomínaly nic jiného jak doopravdické sopky. Což je samozřejmě nesmysl – v Západních Karpatech se s vulkanickou činností nesetkáme... ale přesto mi tyto kopečky už…