"Skalky duchů" u Rýmařova   Začátkem měsíce prosince mne posedla tak neodbytná touha znovu navštívit místa, kde mne čeká ještě tolik objevů – masívu Maliníku a Mazanců a jejich okolí – že jsem se rozhodl nečekat, až se příští rok ojaří a uskutečnit jejich návštěvu ihned. Bohužel – větru a dešti člověk neporučí: vyjel jsem do Jeseníků... a přijel na Šumavu, taková tam byla všude mlha!   I přes nepřízeň osudu jsem se vydal ve stopách naplánované trasy, ale horský opar, notně připomínající městský smog (až na ten odér) vykonal své. Při průzkumu skalnatého Návrší (779 m) nad Rýmařovem jsem v terénu, kde místy nebylo vidět dál jak na pět metrů, tak zakufroval, že jsem byl nakonec rád, když jsem se z lesa vymotal zpět na zpevněnou cestu a o průzkumu neznámých skalních útvarů si mohl nechat akorát tak zdát.     Začátkem měsíce prosince mne posedla tak neodbytná touha znovu navštívit místa, kde mne čeká ještě tolik objevů – masívu Maliníku a Mazanců a jejich okolí – že jsem se rozhodl nečekat, až se příští rok ojaří a uskutečnit jejich návštěvu ihned. Bohužel – větru a dešti člověk neporučí: vyjel jsem do Jeseníků... a přijel na Šumavu, taková tam byla všude mlha!   I přes nepřízeň osudu jsem se vydal ve stopách naplánované trasy, ale horský opar, notně připomínající městský smog (až na ten odér) vykonal své. Při průzkumu skalnatého Návrší (779 m) nad Rýmařovem jsem v terénu, kde místy nebylo vidět dál jak na pět metrů, tak zakufroval, že jsem byl nakonec rád, když jsem se z lesa vymotal zpět na zpevněnou cestu a o průzkumu neznámých skalních útvarů si mohl nechat akorát tak zdát.