Místo, kde se píšou svaté knihy. Kamenná zeď na Hřibové. Stoupal jsem strání stále výš. Končil horký, červencový den. Slunce bylo už jen kousek nad obzorem, ale krajina ještě sálala. Louky voněly spáleným tymiánem. Zastavil jsem se, otočil. Pohled byl udivující. Nečekal jsem, že nížina kolem ##:a href="//www.turistika.cz/vylety/javornik":##Javorníku##:/a:## a Žulové bude tak hluboko pode mnou. Jsem na konci světa, o tom není pochyb. Kopec, či možná spíš jen hřeben se jmenuje Hřibová. Stejný název měla i osada, která se táhla po jeho jižním úbočí až nahoru. Tedy, asi bychom měli vesnici jmenovat názvem, který užívali její obyvatelé. Pilzberg. Ano, správně, jsme v Sudetech. Takže, historie jako přes kopírák. Chudá, horská vesnice, obyvatelstvo německé národnosti. A kolektivní vina roku 1945. Všichni museli odejít, vesnice zbyla opuštěná. Pokus o dosídlení. Neúspěšný. Noví majitelé asi čekali něco jiného než náročnou dřinu na horských polích. V šedesátých letech tu už jenom vítr drolil chátrající zdi původních německých statků. Práce na… Stoupal jsem strání stále výš. Končil horký, červencový den. Slunce bylo už jen kousek nad obzorem, ale krajina ještě sálala. Louky voněly spáleným tymiánem. Zastavil jsem se, otočil. Pohled byl udivující. Nečekal jsem, že nížina kolem ##:a href="//www.turistika.cz/vylety/javornik":##Javorníku##:/a:## a Žulové bude tak hluboko pode mnou. Jsem na konci světa, o tom není pochyb. Kopec, či možná spíš jen hřeben se jmenuje Hřibová. Stejný název měla i osada, která se táhla po jeho jižním úbočí až nahoru. Tedy, asi bychom měli vesnici jmenovat názvem, který užívali její obyvatelé. Pilzberg. Ano, správně, jsme v Sudetech. Takže, historie jako přes kopírák. Chudá, horská vesnice, obyvatelstvo německé národnosti. A kolektivní vina roku 1945. Všichni museli odejít, vesnice zbyla opuštěná. Pokus o dosídlení. Neúspěšný. Noví majitelé asi čekali něco jiného než náročnou dřinu na horských polích. V šedesátých letech tu už jenom vítr drolil chátrající zdi původních německých statků. Práce na…