Žihle - viklany Naše trasa vede hlavně po žluté turistické značce, která začíná na nádraží v Žihli. Vlak zde jezdí opravdu jednou za čas, proto si můžeme po odjezdu potkávajících se souprav zkrátit cestu přechodem přes trať, jinak značení vede přes přejezd vzdálený cca sto metrů. Po žluté stoupáme směrem k lesu. Ta se těsně před koncem vesnice stáčí ze silnice na lesní a už je zde vnímána rostoucí vůně zdejších porostů. Uhrane snad každého, s kým sem vyrazíme, neboť je mi známo málo míst v republice, se kterými by se pocit z těchto vůní dal srovnávat. Když už se i poslední obydlí ztratí z dohledu, docházíme k první lavičce u jakoby jen odhozených kamenů s vytesaným nápisem "Cesta paní Růženy Slavíkové - Mattueové". Je to výzva na první lesní svačinu, na nabrání sil, protože očekávám od každých dalších kroků dále pocity s otevřenými ústy a realizaci her připravených pro ratolesti. Hned za tímto svačinovým… Naše trasa vede hlavně po žluté turistické značce, která začíná na nádraží v Žihli. Vlak zde jezdí opravdu jednou za čas, proto si můžeme po odjezdu potkávajících se souprav zkrátit cestu přechodem přes trať, jinak značení vede přes přejezd vzdálený cca sto metrů. Po žluté stoupáme směrem k lesu. Ta se těsně před koncem vesnice stáčí ze silnice na lesní a už je zde vnímána rostoucí vůně zdejších porostů. Uhrane snad každého, s kým sem vyrazíme, neboť je mi známo málo míst v republice, se kterými by se pocit z těchto vůní dal srovnávat. Když už se i poslední obydlí ztratí z dohledu, docházíme k první lavičce u jakoby jen odhozených kamenů s vytesaným nápisem "Cesta paní Růženy Slavíkové - Mattueové". Je to výzva na první lesní svačinu, na nabrání sil, protože očekávám od každých dalších kroků dále pocity s otevřenými ústy a realizaci her připravených pro ratolesti. Hned za tímto svačinovým…