Ladožské jezero - současnost Přála jsem si vidět Ladožské jezero a hlavně pevnost Schlüsselburg. Jenže byl říjen a na zájezd se přihlásilo málo lidí. Rozhodla jsem se jet vlakem z Finského nádraží do poslední stanice Ladožskoje ozero. Jedna cesta příměstským vlakem stála 118 rublů a trvá hodinu a 20 minut. Cesta vedla příjemnou podzimní krajinou, skoro samými lesy, nejelo moc lidí a na konečné jsem vystupovala sama. Bohužel se ochladilo, byla mlha a viditelnost špatná. Měla jsem tu tři hodiny čas. Nikde nikdo a nic. Obchody zavřené, moderní nádraží také. Vydala jsem se podél jezera, šla jsem chvíli po písčité pláži, chvíli mezi domy a chatami. Hodně se tu staví. Tabule u silnice nabízejí pozemky, chaty, domy a byty na prodej. Sem tam bylo slyšet, že se pracuje. Nic nejezdilo ani po silnici. Přišla jsem k rozlehlému areálu u jezera, kde konečně byl nějaký život. Restaurace byla otevřená a kromě majitelů a jedné dvojice na dovolené, jak jsem poznala z rozhovoru, jsem byla jediný host. Seděla jsem v… Přála jsem si vidět Ladožské jezero a hlavně pevnost Schlüsselburg. Jenže byl říjen a na zájezd se přihlásilo málo lidí. Rozhodla jsem se jet vlakem z Finského nádraží do poslední stanice Ladožskoje ozero. Jedna cesta příměstským vlakem stála 118 rublů a trvá hodinu a 20 minut. Cesta vedla příjemnou podzimní krajinou, skoro samými lesy, nejelo moc lidí a na konečné jsem vystupovala sama. Bohužel se ochladilo, byla mlha a viditelnost špatná. Měla jsem tu tři hodiny čas. Nikde nikdo a nic. Obchody zavřené, moderní nádraží také. Vydala jsem se podél jezera, šla jsem chvíli po písčité pláži, chvíli mezi domy a chatami. Hodně se tu staví. Tabule u silnice nabízejí pozemky, chaty, domy a byty na prodej. Sem tam bylo slyšet, že se pracuje. Nic nejezdilo ani po silnici. Přišla jsem k rozlehlému areálu u jezera, kde konečně byl nějaký život. Restaurace byla otevřená a kromě majitelů a jedné dvojice na dovolené, jak jsem poznala z rozhovoru, jsem byla jediný host. Seděla jsem v…