Zaniklá plavební přehrada (klausa) na Javořím potoce v Krkonoších Půjdete-li po červeně značené cestě z Černé boudy ke Kolínské boudě, přibližně po jednom kilometru stanete nad úzkou roklí Javořího potoka. V 16. století, si toto místo vybrali Holzknechtové (Kryštofem Gendorfem povolaní odborníci z Korutan, Štýrska a Tyrol, říkalo se jim dřevařští pacholci) ke stavbě plavební přehrady, v té době jinak řečené klausy. Na zemitém valu bývala stejně vysoká dřevěná nástavba s otevíracími vraty. Takováto klausa zadržovala vodu, která sahala téměř po okraj rokle. Dřevaři pod klausou rovnali nejčastěji sáhové špalky (kmeny o délce 1,8 m), které po prudkém otevření vrat spláchl silný proud vody Javořím dolem až do údolí Úpy. Plavilo se především dřevo smrkové a jedlové. Bukové nebylo vhodné, protože se potápí. K plavení dřeva nestačilo postavit pouze plavební přehradu (klausu). Muselo se upravit i koryto potoka, aby velké balvany nepřekážely plavícím se kmenům. Postavit se musely i takzvané smyky (dřevená koryta), kterými se… Půjdete-li po červeně značené cestě z Černé boudy ke Kolínské boudě, přibližně po jednom kilometru stanete nad úzkou roklí Javořího potoka. V 16. století, si toto místo vybrali Holzknechtové (Kryštofem Gendorfem povolaní odborníci z Korutan, Štýrska a Tyrol, říkalo se jim dřevařští pacholci) ke stavbě plavební přehrady, v té době jinak řečené klausy. Na zemitém valu bývala stejně vysoká dřevěná nástavba s otevíracími vraty. Takováto klausa zadržovala vodu, která sahala téměř po okraj rokle. Dřevaři pod klausou rovnali nejčastěji sáhové špalky (kmeny o délce 1,8 m), které po prudkém otevření vrat spláchl silný proud vody Javořím dolem až do údolí Úpy. Plavilo se především dřevo smrkové a jedlové. Bukové nebylo vhodné, protože se potápí. K plavení dřeva nestačilo postavit pouze plavební přehradu (klausu). Muselo se upravit i koryto potoka, aby velké balvany nepřekážely plavícím se kmenům. Postavit se musely i takzvané smyky (dřevená koryta), kterými se…