Do Rajnochovic podruhé ( 2006)      Uběhl týden. Tak jako posledně se i dnes stavujeme na polévku v nádražním bufetu. Přichází tam docela šikovný kluk s otylou kamarádkou - ona na první pohled ducha trochu mdlého - oba si berou polévku a ubrousky ke stolu. Mladík se vrací k pultu pro příbor - " Ale já jsem vám jej dala," brání se prodavačka a jeho kamarádka na něj volá : " Pocem, tady sú !". Vytahuje lžíce zpoza ubrousků a pak na celý bufet dodává : " Já su sice debil, ale negdy ně to pálí, že ?!?"    Z autobusu vystupujeme tentokrát u staré hospody na Trojáku. Za ní vzniká další rekreační a pohostinský objekt. O kousínek dál míjíme usedlost, kde se mezi hejny slepic, kačen a dvěma psy pohybují dva velcí černí krocani. Jdou směrem k nám dopředu, pak na jakýsi skrytý povel oba přesně otočka vlevo, vypuštění "páry", absolutně přesná otočka vpravo a..." Hudryhudryhudry !!!"  My dva s Janou už to nemůžeme smíchy vydržet a já se válím po zemi ... Tedy tak dokonalý soulad pohybů člověk…      Uběhl týden. Tak jako posledně se i dnes stavujeme na polévku v nádražním bufetu. Přichází tam docela šikovný kluk s otylou kamarádkou - ona na první pohled ducha trochu mdlého - oba si berou polévku a ubrousky ke stolu. Mladík se vrací k pultu pro příbor - " Ale já jsem vám jej dala," brání se prodavačka a jeho kamarádka na něj volá : " Pocem, tady sú !". Vytahuje lžíce zpoza ubrousků a pak na celý bufet dodává : " Já su sice debil, ale negdy ně to pálí, že ?!?"    Z autobusu vystupujeme tentokrát u staré hospody na Trojáku. Za ní vzniká další rekreační a pohostinský objekt. O kousínek dál míjíme usedlost, kde se mezi hejny slepic, kačen a dvěma psy pohybují dva velcí černí krocani. Jdou směrem k nám dopředu, pak na jakýsi skrytý povel oba přesně otočka vlevo, vypuštění "páry", absolutně přesná otočka vpravo a..." Hudryhudryhudry !!!"  My dva s Janou už to nemůžeme smíchy vydržet a já se válím po zemi ... Tedy tak dokonalý soulad pohybů člověk…