Po hřebenech Jeseníků. Návštěva Jeseníků je pro každého milovníka hor tak trochu svátkem. Pokud se naskytne možnost pro alespoň jedinou turu v tomto pohoří, tak se prostě neváhá. Náš poslední výlet do těchto hor se uskutečnil v jeden nádherný srpnový den a i když viditelnost byla trošku horší, v konečném součtu převládla spokojenost. Rozhodli jsme se pro méně známý vrchol  Břidličné hory ( 1358 m.n.m.) a  kde jinde začít než na Ovčárně, kam jsme se nechali vyvézt autobusem od Hvězdy. Přijelo s námi přibližně dvacet lidí, kteří jak to zde bývá, zamířili na Praděd. Z Ovčárny se vydáváme po červené, směrem na Petrovy kameny ( 1438 m.n.m.). Na vrchol se bohužel nesmí a tak musí stačit pár fotek. Pokračujeme na Vysokou holi ( 1465 m.n.m.), tady už je možné dojít až k vrcholové tyči a tak si odtud vychutnáváme pohledy do všech světových stran. Krátké zastavení u starého hraničního sloupu, nese stopy… Návštěva Jeseníků je pro každého milovníka hor tak trochu svátkem. Pokud se naskytne možnost pro alespoň jedinou turu v tomto pohoří, tak se prostě neváhá. Náš poslední výlet do těchto hor se uskutečnil v jeden nádherný srpnový den a i když viditelnost byla trošku horší, v konečném součtu převládla spokojenost. Rozhodli jsme se pro méně známý vrchol  Břidličné hory ( 1358 m.n.m.) a  kde jinde začít než na Ovčárně, kam jsme se nechali vyvézt autobusem od Hvězdy. Přijelo s námi přibližně dvacet lidí, kteří jak to zde bývá, zamířili na Praděd. Z Ovčárny se vydáváme po červené, směrem na Petrovy kameny ( 1438 m.n.m.). Na vrchol se bohužel nesmí a tak musí stačit pár fotek. Pokračujeme na Vysokou holi ( 1465 m.n.m.), tady už je možné dojít až k vrcholové tyči a tak si odtud vychutnáváme pohledy do všech světových stran. Krátké zastavení u starého hraničního sloupu, nese stopy…