Svatyně Yazilikaya Z Amasye vyjíždíme ráno do centra starobylé říše Chetitů. Po hodině a půl jízdy se dostáváme ke svatyni Yazilikaya. Jsou to již jen ruiny bývalého chrámu, ale jedny z nejzachovalejších, vzdálená 1,5 km od hlavního města Chattušaš. Byla vystavena v 15.stol. př.n.l., původně měla tři komory, později oddělené zdí. V průběhu let byla mnohokrát přestavována. Hned při vstupu nás vítá dvanáct válečných božstev se zahnutými meči přes rameno. Na skalních stěnách vidíme reliéfy s postavami znázorňujícími ženská a mužská božstva, která se setkávají. A chetitský král všechno sleduje. Procházíme úzkou průrvou mezi skalami do dalšího prostoru. V menší místnosti je král Chetitů vyobrazen ještě jednou v objetí boha. Na jiném místě je vytesán 3 m vysoký meč zabodnutý do skály, jehož jílec má tvar lvích těl a nahoře je boží hlava. Setkáváme se tady se skupinou Japonců a na fotografování je tady trochu přelidněno. Na všech místech jsou informační tabule v turečtině, angličtině a němčině.  Z Amasye vyjíždíme ráno do centra starobylé říše Chetitů. Po hodině a půl jízdy se dostáváme ke svatyni Yazilikaya. Jsou to již jen ruiny bývalého chrámu, ale jedny z nejzachovalejších, vzdálená 1,5 km od hlavního města Chattušaš. Byla vystavena v 15.stol. př.n.l., původně měla tři komory, později oddělené zdí. V průběhu let byla mnohokrát přestavována. Hned při vstupu nás vítá dvanáct válečných božstev se zahnutými meči přes rameno. Na skalních stěnách vidíme reliéfy s postavami znázorňujícími ženská a mužská božstva, která se setkávají. A chetitský král všechno sleduje. Procházíme úzkou průrvou mezi skalami do dalšího prostoru. V menší místnosti je král Chetitů vyobrazen ještě jednou v objetí boha. Na jiném místě je vytesán 3 m vysoký meč zabodnutý do skály, jehož jílec má tvar lvích těl a nahoře je boží hlava. Setkáváme se tady se skupinou Japonců a na fotografování je tady trochu přelidněno. Na všech místech jsou informační tabule v turečtině, angličtině a němčině.