Cesta do Beskyd 2006 - 2., Kozinec, Javorový a Ostrý Po návštěvě Štramberka a Příboru jsme šťastně dojeli do beskydské Tyry. První den jen spokojeně sedíme na terase, díváme se na televizní vysílač na 946 m vysokém vrchu Javorový přímo proti nám. Že je napůl v mracích nám vůbec nevadí a "dřystáme" s příbuznými, které jsme rok neviděli. Lenost nám vydrží jen do druhého dne, kdy se rozhodneme k vycházce na kopec Kozinec, který nám ční za zády. Přeběhneme potůček za chatou (chladící se pivo v kýblu hlídá ostražitá ropucha), ujdeme asi 200 m po silnici až k jejímu konci (dál už se nejede) a vydáme se pěšinou nahoru. Proti tomu, co nás čeká ve dnech následujících, je to opravdu mírná vycházka, po vrstevnici lesem. Navzdory tomu, že se couráme, trvá nám cesta jen asi hodinku - obdivujeme trsy hořců (vidíme je poprvé, následně zjistíme, že rostou i na Radhošti a  u pramenů Labe), zíráme na kovově modré slimáky, jaké tady u nás na Praze - západ nemáme. Po návštěvě Štramberka a Příboru jsme šťastně dojeli do beskydské Tyry. První den jen spokojeně sedíme na terase, díváme se na televizní vysílač na 946 m vysokém vrchu Javorový přímo proti nám. Že je napůl v mracích nám vůbec nevadí a "dřystáme" s příbuznými, které jsme rok neviděli. Lenost nám vydrží jen do druhého dne, kdy se rozhodneme k vycházce na kopec Kozinec, který nám ční za zády. Přeběhneme potůček za chatou (chladící se pivo v kýblu hlídá ostražitá ropucha), ujdeme asi 200 m po silnici až k jejímu konci (dál už se nejede) a vydáme se pěšinou nahoru. Proti tomu, co nás čeká ve dnech následujících, je to opravdu mírná vycházka, po vrstevnici lesem. Navzdory tomu, že se couráme, trvá nám cesta jen asi hodinku - obdivujeme trsy hořců (vidíme je poprvé, následně zjistíme, že rostou i na Radhošti a  u pramenů Labe), zíráme na kovově modré slimáky, jaké tady u nás na Praze - západ nemáme.