Malé Karpaty (SK) Sobota Ráno jsme odjeli autobusem z Blavy do Smolenice. Tam už byl čas na brzký oběd (stejně to mělo být nadlouho poslední jídlo) do bufáče. Dali jsme výtečný guláš a vyrazili. Cesta pohodlně a pozvolna stoupala příjemným lesem, pročež jsme udržovali docela slušné tempo. Zanedlouho Petr prohlásil: „Eště se můžem vrátit.“ To jsme neudělali. Zanedlouho se sklon cesty radikálně změnil – to jsme začali šplhat na Záruby, nejvyšší to vrchol výpravy. I tak nám ale stoupání připadalo celkem pohodové, zapotili jsme se, to je pravda, ale nahoře jsme byli v polovičním čase, než hlásala značka. Tedy Jirka a já. Na ostatní jsme čekali tak dlouho, že naše košile bezmála uschly. Cesta pak vedla nádhernou vlhkou bučinou po hřebínku, který, když se les otevřel, nám poskytl výhled na Ostrý Kameň. Na tento hrad se šlo nadále po skalnatém hřebínku a s kopce! Celou cestu jsme vychutnávali nezapomenutelný rozhled… Sobota Ráno jsme odjeli autobusem z Blavy do Smolenice. Tam už byl čas na brzký oběd (stejně to mělo být nadlouho poslední jídlo) do bufáče. Dali jsme výtečný guláš a vyrazili. Cesta pohodlně a pozvolna stoupala příjemným lesem, pročež jsme udržovali docela slušné tempo. Zanedlouho Petr prohlásil: „Eště se můžem vrátit.“ To jsme neudělali. Zanedlouho se sklon cesty radikálně změnil – to jsme začali šplhat na Záruby, nejvyšší to vrchol výpravy. I tak nám ale stoupání připadalo celkem pohodové, zapotili jsme se, to je pravda, ale nahoře jsme byli v polovičním čase, než hlásala značka. Tedy Jirka a já. Na ostatní jsme čekali tak dlouho, že naše košile bezmála uschly. Cesta pak vedla nádhernou vlhkou bučinou po hřebínku, který, když se les otevřel, nám poskytl výhled na Ostrý Kameň. Na tento hrad se šlo nadále po skalnatém hřebínku a s kopce! Celou cestu jsme vychutnávali nezapomenutelný rozhled…