Bílé Karpaty - jih Sobota Spolucestující ve vlaku nás upozornila, že v Uherském Hradišti (kde jsme se chystali na oběd před dalším vlakem) si na pivu moc nepochutnáme. Ale na náměstí jsme našli krčmu, kde se nás servírka zeptala: „desítka Rychtář, jedenáctka Černá Hora, dvanáctka Lobkowicz?“ Odpověď byla jasná: „Všechno, ale postupně!“ A k tomu dobrou svíčkovou s polívkou, jen za 75 Kč. Vlak nás pak odvezl do Velké na Veličkou a pak už se objevily Karpaty. Zvolna a příjemně jsme setrvale stoupali až nad krásný větrný mlýn u Kuželova. Pak se cesta klikatila ke Třem kamenům (hraniční mezníky). Chvíli jsme šli po slovenské hranici a pak jsme uhnuli lesem dolů na silnici u Vrbovců. Zamířili jsme k hraničnímu hřebeni, ale ještě pod ním si Jirka všiml něčeho na louce. „Myslíš, že by támhleto moh bejt seník?“ Vzhledem k mokré předpovědi to stálo za těch pár set kroků – byl. Lépe řečeno nějaká soukromá kůlna téměř po strop plná balíků sena. Ale otevřená. Bylo krátce po páté, ale už jsme věděli, že kdo pohrdne… Sobota Spolucestující ve vlaku nás upozornila, že v Uherském Hradišti (kde jsme se chystali na oběd před dalším vlakem) si na pivu moc nepochutnáme. Ale na náměstí jsme našli krčmu, kde se nás servírka zeptala: „desítka Rychtář, jedenáctka Černá Hora, dvanáctka Lobkowicz?“ Odpověď byla jasná: „Všechno, ale postupně!“ A k tomu dobrou svíčkovou s polívkou, jen za 75 Kč. Vlak nás pak odvezl do Velké na Veličkou a pak už se objevily Karpaty. Zvolna a příjemně jsme setrvale stoupali až nad krásný větrný mlýn u Kuželova. Pak se cesta klikatila ke Třem kamenům (hraniční mezníky). Chvíli jsme šli po slovenské hranici a pak jsme uhnuli lesem dolů na silnici u Vrbovců. Zamířili jsme k hraničnímu hřebeni, ale ještě pod ním si Jirka všiml něčeho na louce. „Myslíš, že by támhleto moh bejt seník?“ Vzhledem k mokré předpovědi to stálo za těch pár set kroků – byl. Lépe řečeno nějaká soukromá kůlna téměř po strop plná balíků sena. Ale otevřená. Bylo krátce po páté, ale už jsme věděli, že kdo pohrdne…