Horní Raškovice – zvonička a křížek aneb proč se zvonívalo Na návsi v Horních Raškovicích na Pardubicku stojí mezi stromy stará zvonička a v její těsné blízkosti křížek. Zvoničku zde předkové postavili v roce 1896, aby mohli zvonit na poplach v případě požáru nebo jiného nebezpečí. A když už v obci měli zvoničku, začali ji využívat k pravidelnému zvonění poledne, ranního a večerního klekání. Zvonička sloužila místo hodin. Při ranním klekání se v chalupách vstávalo, při poledním zvonění lidé odcházeli z polí domů na oběd a večerní klekání oznamovalo konec práce. Ranní a večerní zvonění probíhalo podle ročního období, v závislosti na rozednívání a smrákání. Navíc se zvonilo každý pátek ve tři hodiny odpoledne. Při tomto delším zvonění zvaném „ke pěti ranám Kristapána“ ustala v obci na chvíli robota. Všichni poklekli, pánové navíc smekli, a pomodlili se „Anděl Páně“. Zpočátku zvonění bylo čestnou funkcí. Vykonával jej některý vážený hospodář nebo výměnkář. Časem však o tuto poctu již… Na návsi v Horních Raškovicích na Pardubicku stojí mezi stromy stará zvonička a v její těsné blízkosti křížek. Zvoničku zde předkové postavili v roce 1896, aby mohli zvonit na poplach v případě požáru nebo jiného nebezpečí. A když už v obci měli zvoničku, začali ji využívat k pravidelnému zvonění poledne, ranního a večerního klekání. Zvonička sloužila místo hodin. Při ranním klekání se v chalupách vstávalo, při poledním zvonění lidé odcházeli z polí domů na oběd a večerní klekání oznamovalo konec práce. Ranní a večerní zvonění probíhalo podle ročního období, v závislosti na rozednívání a smrákání. Navíc se zvonilo každý pátek ve tři hodiny odpoledne. Při tomto delším zvonění zvaném „ke pěti ranám Kristapána“ ustala v obci na chvíli robota. Všichni poklekli, pánové navíc smekli, a pomodlili se „Anděl Páně“. Zpočátku zvonění bylo čestnou funkcí. Vykonával jej některý vážený hospodář nebo výměnkář. Časem však o tuto poctu již…