Vela a Fryštácké "Čerťáky"     Ráno vyrážím vyjímečně sám. Janě se v tom horku - je konec července - nikam nechce a koneckonců - někdo přece ten nedělní oběd uvařit musí, že ano ?  Před půl osmou vystupuji z autobusu v Lukově. Zvoní tu zvony, lidičkové lukovečtí se chystají do kostelíčka na mši a na jednom balkoně místního Domova důchodců stojí děda a překrásně zpívá... Na to, že je tak brzy ráno, začíná docela slušný pařáček a tak s radostí uvítám na půl cesty k rybníku Bezedníku posezení ve stínu na lavičce. Loni jsme v těchto místech fotili " švarného šohaja" na koni. Abych zbůhdarma nemarnil čas, snídám hlt Tangu a jednu startovačku.    Už ve velikém dusnu okolo rybníka a osiřelých chat na úpatí Vely a pak hrozně rozježděnou lesní cestou strmě nahoru do sedla. Místy musím jít po pasece, protože ta cesta je skrze bláto místy fakticky neprůchodná ! Nahoře v sedle už mám od batohu tak propocená záda, že ho dál nesu už jen na jednom rameni. Naštěstí další trasa už vede do svahu kopce…     Ráno vyrážím vyjímečně sám. Janě se v tom horku - je konec července - nikam nechce a koneckonců - někdo přece ten nedělní oběd uvařit musí, že ano ?  Před půl osmou vystupuji z autobusu v Lukově. Zvoní tu zvony, lidičkové lukovečtí se chystají do kostelíčka na mši a na jednom balkoně místního Domova důchodců stojí děda a překrásně zpívá... Na to, že je tak brzy ráno, začíná docela slušný pařáček a tak s radostí uvítám na půl cesty k rybníku Bezedníku posezení ve stínu na lavičce. Loni jsme v těchto místech fotili " švarného šohaja" na koni. Abych zbůhdarma nemarnil čas, snídám hlt Tangu a jednu startovačku.    Už ve velikém dusnu okolo rybníka a osiřelých chat na úpatí Vely a pak hrozně rozježděnou lesní cestou strmě nahoru do sedla. Místy musím jít po pasece, protože ta cesta je skrze bláto místy fakticky neprůchodná ! Nahoře v sedle už mám od batohu tak propocená záda, že ho dál nesu už jen na jednom rameni. Naštěstí další trasa už vede do svahu kopce…