Královské město Domažlice Poslední říjnový víkend jsme navštívili pohraniční a kdysi též královské město Domažlice. Během dvou dnů jsme si trochu prohlédli zajímavé Chodsko, úžasnou krajina Českého lesa i krásné město Domažlice.   Jsou města, kde se člověk cítí dobře a města, která by nejraději rychle opustil. Domažlice jsou, alespoň pro nás, ten první případ. Každé město je nezaměnitelným originálem, má svoji duši, kterou když člověk pochopí, tak se mu nechce odjet. Chloubou Domažlic, jejichž historické jádro bylo v roce 1975 prohlášeno Městskou památkovou rezervací, je náměstí Míru. Je pravda, že moc originální nebyli, když ho pojmenovávali (náměstí Míru je skoro v každém městě), ale důležitější než název je obsah. A ten je úžasný, tudíž ten, kdo mu jméno dával, mohl být trochu kreativní.   Přibližně uprostřed náměstí stojí farní kostel Narození Panny Marie s nejznámější dominantou města, bílou štíhlou válcovou věží. Z jejího ochozu, který se nachází 56 metrů nad… Poslední říjnový víkend jsme navštívili pohraniční a kdysi též královské město Domažlice. Během dvou dnů jsme si trochu prohlédli zajímavé Chodsko, úžasnou krajina Českého lesa i krásné město Domažlice.   Jsou města, kde se člověk cítí dobře a města, která by nejraději rychle opustil. Domažlice jsou, alespoň pro nás, ten první případ. Každé město je nezaměnitelným originálem, má svoji duši, kterou když člověk pochopí, tak se mu nechce odjet. Chloubou Domažlic, jejichž historické jádro bylo v roce 1975 prohlášeno Městskou památkovou rezervací, je náměstí Míru. Je pravda, že moc originální nebyli, když ho pojmenovávali (náměstí Míru je skoro v každém městě), ale důležitější než název je obsah. A ten je úžasný, tudíž ten, kdo mu jméno dával, mohl být trochu kreativní.   Přibližně uprostřed náměstí stojí farní kostel Narození Panny Marie s nejznámější dominantou města, bílou štíhlou válcovou věží. Z jejího ochozu, který se nachází 56 metrů nad…