Janova hora u Vizovic   Města, ležící stulená v údolích vrchovin či při úpatí vyšších hor, mívají k  určité hoře ve svém okolí láskyplný a někdy až skoro majetnický vztah. Tak je tomu i v případě Vizovic. Zdejší oblíbenec nese poněkud honosný název Janova hora, ačkoliv je to jen 496 metrů vysoký kopec. A to ještě tento "velikán" nevystupuje z hlavního hřebene Vizovických vrchů, ale vypíná se jen z jeho bočního hřbítku, který spadá až k branám města na jeho úpatí. Ten, kdo dobře zná Vizovické vrchy, ví, že těžiště jejich krásy nespočívá v jejich poněkud fádním hlavním hřebeni. Jsou to totiž vrchy tak trochu zvláštní a jejich malebnost se skrývá právě v těch nesčetných hřebíncích a údolích, vybíhajících z hlavního hřbetu směrem jižním a severním. Tyto dolinky a stráně sousedních kopců jsou poznamenány činností našich předků a byly v dávné minulosti proměněny na líbeznou valašskou krajinu. Krajinu s pastvinami, lukami a úzkými pásy horských políček, lemovaných pásy hájů a lesíků, krajinu s množstvím…   Města, ležící stulená v údolích vrchovin či při úpatí vyšších hor, mívají k  určité hoře ve svém okolí láskyplný a někdy až skoro majetnický vztah. Tak je tomu i v případě Vizovic. Zdejší oblíbenec nese poněkud honosný název Janova hora, ačkoliv je to jen 496 metrů vysoký kopec. A to ještě tento "velikán" nevystupuje z hlavního hřebene Vizovických vrchů, ale vypíná se jen z jeho bočního hřbítku, který spadá až k branám města na jeho úpatí. Ten, kdo dobře zná Vizovické vrchy, ví, že těžiště jejich krásy nespočívá v jejich poněkud fádním hlavním hřebeni. Jsou to totiž vrchy tak trochu zvláštní a jejich malebnost se skrývá právě v těch nesčetných hřebíncích a údolích, vybíhajících z hlavního hřbetu směrem jižním a severním. Tyto dolinky a stráně sousedních kopců jsou poznamenány činností našich předků a byly v dávné minulosti proměněny na líbeznou valašskou krajinu. Krajinu s pastvinami, lukami a úzkými pásy horských políček, lemovaných pásy hájů a lesíků, krajinu s množstvím…