Vyšehradský hřbitov v Praze – místo národní hrdosti I když spí věčným spánkem, stále k nám promlouvají. Z Vyšehradského hřbitova, poutního místa, kam chodí lidé nasávat atmosféru minulosti. První zmínka o existenci Vyšehradského hřbitova je ze století třináctého. O něco později, dne 23. 8. 1784, vydal císař Josef II. dekret o zákazu pohřbívání uvnitř měst a obcí z hygienických důvodů. Tudíž to mělo znamenat i konec Vyšehradského hřbitova, ale ten představuje zajímavou výjimku mezi pražskými hřbitovy, jelikož zde bylo roku 1785 zvláštním výnosem pohřbívání povoleno. To už se pomalu blížilo období formování moderního českého národa. Přebudování na „národní pohřebiště“ navrhl František Ladislav Rieger a myšlenka přišla právě s vlnou národního obrození. Velkou zásluhu na proměně hřbitova i jeho rozšíření měl kromě jiných český spisovatel, překladatel a vlastenecký kněz Václav Štulc. Původně neznámý malý hřbitov kolem chrámu sv… I když spí věčným spánkem, stále k nám promlouvají. Z Vyšehradského hřbitova, poutního místa, kam chodí lidé nasávat atmosféru minulosti. První zmínka o existenci Vyšehradského hřbitova je ze století třináctého. O něco později, dne 23. 8. 1784, vydal císař Josef II. dekret o zákazu pohřbívání uvnitř měst a obcí z hygienických důvodů. Tudíž to mělo znamenat i konec Vyšehradského hřbitova, ale ten představuje zajímavou výjimku mezi pražskými hřbitovy, jelikož zde bylo roku 1785 zvláštním výnosem pohřbívání povoleno. To už se pomalu blížilo období formování moderního českého národa. Přebudování na „národní pohřebiště“ navrhl František Ladislav Rieger a myšlenka přišla právě s vlnou národního obrození. Velkou zásluhu na proměně hřbitova i jeho rozšíření měl kromě jiných český spisovatel, překladatel a vlastenecký kněz Václav Štulc. Původně neznámý malý hřbitov kolem chrámu sv…