Pozdním jarem Veľkou Fatrou Poslední páteční autobus do Turecké odjíždí v půl osmé. My dorazili v osm. Smráká se. Šedá betonová hala autobusového nádraží působí ve své opuštěnosti studeným, nevlídným dojmem, ani blikající neony non-stop hermy to nijak nezlepší. Naštěstí železniční stanice leží hned vedle sebe, nemusíme šlapat přes celou Banskou Bystrici. Za dvacet minut se vezeme. Dvě zastávky. Do Uľanky. Pohltila nás noc. Jasná, horská a studená. Šlapeme po silnici, auta kolem nás sviští závratnou rychlostí. Nic příjemného. Máváme. U Polkanové nám jedno zastavilo. Do Starých Hor. Díky aspoň za ty dva kilometry. Krátké posezení v lidové krčmě a – směr Turecká. Z potoka vane chlad, divoká voda burácí. Odpolední slunce rozpouští poslední sníh. Ačkoli je začátek května, u nás již panovalo léto. Tu však stále vládne jaro – šeřík ještě nestačil vykvést, zato… Poslední páteční autobus do Turecké odjíždí v půl osmé. My dorazili v osm. Smráká se. Šedá betonová hala autobusového nádraží působí ve své opuštěnosti studeným, nevlídným dojmem, ani blikající neony non-stop hermy to nijak nezlepší. Naštěstí železniční stanice leží hned vedle sebe, nemusíme šlapat přes celou Banskou Bystrici. Za dvacet minut se vezeme. Dvě zastávky. Do Uľanky. Pohltila nás noc. Jasná, horská a studená. Šlapeme po silnici, auta kolem nás sviští závratnou rychlostí. Nic příjemného. Máváme. U Polkanové nám jedno zastavilo. Do Starých Hor. Díky aspoň za ty dva kilometry. Krátké posezení v lidové krčmě a – směr Turecká. Z potoka vane chlad, divoká voda burácí. Odpolední slunce rozpouští poslední sníh. Ačkoli je začátek května, u nás již panovalo léto. Tu však stále vládne jaro – šeřík ještě nestačil vykvést, zato…