Údolí Ozerjanky Do údolí půvabné říčky Ozerjanky se dostanete z vesnice Siněvir, musí se jet nebo jít po silnici směrem k Siněvirskému jezeru asi 6 km. Neodbočujte ale po červené značce, jděte ještě dál bez značení a u vchodu do přírodního parku začíná modrá značka. Vstup je 7 hřiven. Šli jsme sami 3 kilometry podél řeky až k bývalému muzeu vorařství. Před 14 lety, když jsem tu byla, fungovalo, v dřevěném domku jsme se seznámili s historií splavování dřeva na Ozerjance, viděli ukázky, to vše spláchla povodeň na podzim 1998. Dnes je dům pustý a na místě, kde stály klauzury, je jen louka. Škoda! Do této krásy by se obnovení muzea hodilo. Nedaleko na kopci nad řekou proběhl legendární Tábor u Sinovíru pod vedením Jaroslava Foglara. Připomíná ho pamětní deska, tu jsme nenašli, nevede tam žádné značení. Ale vyfotili jsme si ji v Koločavě v četnické stanici. Po modré značce jsme šli do táhlého… Do údolí půvabné říčky Ozerjanky se dostanete z vesnice Siněvir, musí se jet nebo jít po silnici směrem k Siněvirskému jezeru asi 6 km. Neodbočujte ale po červené značce, jděte ještě dál bez značení a u vchodu do přírodního parku začíná modrá značka. Vstup je 7 hřiven. Šli jsme sami 3 kilometry podél řeky až k bývalému muzeu vorařství. Před 14 lety, když jsem tu byla, fungovalo, v dřevěném domku jsme se seznámili s historií splavování dřeva na Ozerjance, viděli ukázky, to vše spláchla povodeň na podzim 1998. Dnes je dům pustý a na místě, kde stály klauzury, je jen louka. Škoda! Do této krásy by se obnovení muzea hodilo. Nedaleko na kopci nad řekou proběhl legendární Tábor u Sinovíru pod vedením Jaroslava Foglara. Připomíná ho pamětní deska, tu jsme nenašli, nevede tam žádné značení. Ale vyfotili jsme si ji v Koločavě v četnické stanici. Po modré značce jsme šli do táhlého…