CHAMPS – ELYSÉES – aneb mami, po té ulici se stromy už nikdy nepůjdu Předvánoční Paříž roku 2008. Víkend  těsně před Štědrým dnem. Já se svými dvěma dětmi v Pažíři. Idylka.  Synovi zrovna končily první měsíce studia v Dijonu, když jsem se domluvili na prosincovíém srazu v Paříži, kam jsem já přiletěla s dcerou z Vídně a on dojel vlakem z Dijonu. Společně jsem pak odlétali zpět do Čech. Strávili jsme v centru Paříže  tři dny. Nechtěla jsem  s mládeží dělat poučné prohlídky, ale každý z naší skupiny měl vyslovit jedno přání, co chce vidět a to mu mělo být splněno. Jak se dalo čekat, technicky založený junior nás nasměroval do nové čtvrti La Défans. Zvládli jsem i prohlídku nejvyššího patra moderní budovy, která připomíná Vítězný oblouk a je centrem této čtvrti pro turisty. Zde jsou instalovány staré počítače a je  zde souborná výstava vývoje konunikačních zařízení (nebo alespoň v roce 2008 byla)… Předvánoční Paříž roku 2008. Víkend  těsně před Štědrým dnem. Já se svými dvěma dětmi v Pažíři. Idylka.  Synovi zrovna končily první měsíce studia v Dijonu, když jsem se domluvili na prosincovíém srazu v Paříži, kam jsem já přiletěla s dcerou z Vídně a on dojel vlakem z Dijonu. Společně jsem pak odlétali zpět do Čech. Strávili jsme v centru Paříže  tři dny. Nechtěla jsem  s mládeží dělat poučné prohlídky, ale každý z naší skupiny měl vyslovit jedno přání, co chce vidět a to mu mělo být splněno. Jak se dalo čekat, technicky založený junior nás nasměroval do nové čtvrti La Défans. Zvládli jsem i prohlídku nejvyššího patra moderní budovy, která připomíná Vítězný oblouk a je centrem této čtvrti pro turisty. Zde jsou instalovány staré počítače a je  zde souborná výstava vývoje konunikačních zařízení (nebo alespoň v roce 2008 byla)…