Můj druhý výlet do vorarlberských Alp (2008) 1. den Dne 17. 8. jsme kolem 7. večer dorazili ke Grass Hütte. Narozdíl od loňska bylo krásně slunečno. Hned jsem si se psem vyrazila kolem Alpe Finne k vodopádům. Po cestě dolů jsem potkala mámu a bratra, tak jsme jí šli ukázat vápencovou říčku. 2. den Na nebi nebyl ani mrak, tak jsme máma, já a bratr vyrazili na Tristenkopft a Winterstaude a to o půl dvanácté. Šli jsme stejnou cestou, byla perfektní viditelnost, takže šlo vidět celé Bodamské jezero - švýcarská, německá i rakouská strana. Nejprve jsme trochu sešli z hřebene a šli jsme pokořit Tristenkopf, zdálo se, že to bude bez obtíží, jelikož z dálky vypadal kulatě a zeleně. Při bližším pohledu však človek zjistil, že bude muset kličkovat mezi hnědými pozůstatky po ovcích, které si tento vrchol obvzláště oblíbily. Nakonec jsme ale čistí prošli a pokořili jeho 1740 m.n.m. Poté… 1. den Dne 17. 8. jsme kolem 7. večer dorazili ke Grass Hütte. Narozdíl od loňska bylo krásně slunečno. Hned jsem si se psem vyrazila kolem Alpe Finne k vodopádům. Po cestě dolů jsem potkala mámu a bratra, tak jsme jí šli ukázat vápencovou říčku. 2. den Na nebi nebyl ani mrak, tak jsme máma, já a bratr vyrazili na Tristenkopft a Winterstaude a to o půl dvanácté. Šli jsme stejnou cestou, byla perfektní viditelnost, takže šlo vidět celé Bodamské jezero - švýcarská, německá i rakouská strana. Nejprve jsme trochu sešli z hřebene a šli jsme pokořit Tristenkopf, zdálo se, že to bude bez obtíží, jelikož z dálky vypadal kulatě a zeleně. Při bližším pohledu však človek zjistil, že bude muset kličkovat mezi hnědými pozůstatky po ovcích, které si tento vrchol obvzláště oblíbily. Nakonec jsme ale čistí prošli a pokořili jeho 1740 m.n.m. Poté…