herlanský gejzír Gejzír je od roku 1981 chráněným přírodním výtvorem, který je unikátní celosvětově. Rozloha ochranného pásma je 1,91 ha. Gejzír byl uveden do činnosti technickým zásahem člověka. Jde vlastně o otevřený vrt, který byl založen za účelem rozšíření malých lázní u obce Rankovce. Prácemi byl pověřen průzkumník artézských a minerálních vod – Villiam Zsigmondy. Hlavním zdrojem gejzíru jsou vrstvy písků v jílovito-slínitém souvrství v hloubce 264 – 275 m se stálým přívodem oxidu uhličitého, který je hnacím motorem erupcí Herľanského gejzíru, jenž chrlí vodu do výšky 15 – 20 m. Vydatnost gejzíru je průměrně 25 – 30 l za sekundu. Mechanismus spouštění tohoto gejzírů je tedy unikátní a jiný, než je tomu u gejzírů svého jména. Jedná se totiž o Studený gejzír. Oxid uhličitý do podloží prýští podél tektonických puklin a souvisí s postvulkanickými procesy. Gejzír je od roku 1981 chráněným přírodním výtvorem, který je unikátní celosvětově. Rozloha ochranného pásma je 1,91 ha. Gejzír byl uveden do činnosti technickým zásahem člověka. Jde vlastně o otevřený vrt, který byl založen za účelem rozšíření malých lázní u obce Rankovce. Prácemi byl pověřen průzkumník artézských a minerálních vod – Villiam Zsigmondy. Hlavním zdrojem gejzíru jsou vrstvy písků v jílovito-slínitém souvrství v hloubce 264 – 275 m se stálým přívodem oxidu uhličitého, který je hnacím motorem erupcí Herľanského gejzíru, jenž chrlí vodu do výšky 15 – 20 m. Vydatnost gejzíru je průměrně 25 – 30 l za sekundu. Mechanismus spouštění tohoto gejzírů je tedy unikátní a jiný, než je tomu u gejzírů svého jména. Jedná se totiž o Studený gejzír. Oxid uhličitý do podloží prýští podél tektonických puklin a souvisí s postvulkanickými procesy.