Severská trojkombinace II. část Pokračování cestopisu Yukonem a Aljaškou pěšky, v kánoi a na kole uveřejněného dne 29.1.2002. Přes Aljašku na kolech Udělali jsme z našich kol malé náklaďáky. Ověšeni vším potřebným pro čtrnáctidenní jízdu vyrážíme. Je 23. července krátce po poledni. „Cestou na vrcholu světa“ (jak se jmenuje) prvních dvacet kilometrů prakticky stoupáme stále do kopce. Jízda po horách nám přináší jednu nepříjemnost – není zde voda. Hluboko pod námi v nepřístupných údolích tečou průzračné říčky, ale tady nahoře nic. Dva dny sháníme vodu k vaření a pití po loužích. Vybíráme si jen ty „dobré“, ale tady na drsném severu jsou použitelné skoro všechny. Zažíváme i nejnižší teplotu – kolem 2 stupňů Celsia. Druhý den vystoupáme do nejvyššího sedla cesty ve výšce 1376 metrů a překračujeme hranici z Kanady na Pokračování cestopisu Yukonem a Aljaškou pěšky, v kánoi a na kole uveřejněného dne 29.1.2002. Přes Aljašku na kolech Udělali jsme z našich kol malé náklaďáky. Ověšeni vším potřebným pro čtrnáctidenní jízdu vyrážíme. Je 23. července krátce po poledni. „Cestou na vrcholu světa“ (jak se jmenuje) prvních dvacet kilometrů prakticky stoupáme stále do kopce. Jízda po horách nám přináší jednu nepříjemnost – není zde voda. Hluboko pod námi v nepřístupných údolích tečou průzračné říčky, ale tady nahoře nic. Dva dny sháníme vodu k vaření a pití po loužích. Vybíráme si jen ty „dobré“, ale tady na drsném severu jsou použitelné skoro všechny. Zažíváme i nejnižší teplotu – kolem 2 stupňů Celsia. Druhý den vystoupáme do nejvyššího sedla cesty ve výšce 1376 metrů a překračujeme hranici z Kanady na