Jeskyně Na Pomezí Jeskyně na Pomezí jsme navštívili druhý den dovolené na chalupě 2009. Auto jsme nechali na bezplatném parkovišti přímo u jeskyní a pak jsme v pokladně koupili vstupenku, známku a dostali jsme také dvě razítka. Za 15 minut jsme šli na prohlídku jeskyně, která byla známa již v roce 1936, prozkoumána roku 1949 a o dva roky později zpřístupněna. Ve výpravě jsme byli jen my, dva průvodci  a ještě jeden návštěvník. Do podzemí jsme vstoupili uměle proraženou štolou, která vznikla při úpravách trasy v roce 1955. Chodba nás dovedla do Ledového dómu, který je pojmenován podle několik metrů vysokého sintrového náteku na stěně, jenž se podobá zamrzlému vodopádu. Tvary stropu nám připomínali plastickou mapu hor. V nejnižší úrovni této strmě upadající prostory jsme viděli největší stalagnát nazývaný Maják. Dále jsme chodbou vešli do Dómu U Smuteční vrby, jejíž dominanta „roste“ na okraji sintrového jezírka. V dómu jsme viděli několik uměle osazených krápníků, přinesených sem při… Jeskyně na Pomezí jsme navštívili druhý den dovolené na chalupě 2009. Auto jsme nechali na bezplatném parkovišti přímo u jeskyní a pak jsme v pokladně koupili vstupenku, známku a dostali jsme také dvě razítka. Za 15 minut jsme šli na prohlídku jeskyně, která byla známa již v roce 1936, prozkoumána roku 1949 a o dva roky později zpřístupněna. Ve výpravě jsme byli jen my, dva průvodci  a ještě jeden návštěvník. Do podzemí jsme vstoupili uměle proraženou štolou, která vznikla při úpravách trasy v roce 1955. Chodba nás dovedla do Ledového dómu, který je pojmenován podle několik metrů vysokého sintrového náteku na stěně, jenž se podobá zamrzlému vodopádu. Tvary stropu nám připomínali plastickou mapu hor. V nejnižší úrovni této strmě upadající prostory jsme viděli největší stalagnát nazývaný Maják. Dále jsme chodbou vešli do Dómu U Smuteční vrby, jejíž dominanta „roste“ na okraji sintrového jezírka. V dómu jsme viděli několik uměle osazených krápníků, přinesených sem při…