Granada Do Granady přijíždíme po třetí hodině odpolední. Jedeme rovnou na parkoviště ke slavnému a jedinému dochovanému maurskému paláci na světě. Většina průvodců tvrdí, že není možné odjet z Granady a nevidět tento její největší skvost – Alhambru. Ale nám se to podařilo. Jednak se vstupenky prodávají už pouze na druhý den (v létě jsou údajně vyprodané i na několik týdnů dopředu), ale hlavně pro návštěvu tohoto paláce je potřeba si vyčlenit celý den. Volíme tudíž procházku okolo hradeb. Nejprve scházíme dolů úzkou uličkou až na malé náměstí, kde moc aut nejezdí, protože je zde příliš mnoho lidí, především studentů, kteří popíjejí víno, pivo nebo něco jiného, povídají si, smějí se, prostě jsou spokojení a vlastně nic nedělají. Prohlížíme si domečky světlé a líbezné, arkády, balkóny a zahradní zdi, za kterými se vyklánějí palmy a všelijaké zajímavé květiny. Skoro u každého domu je nějaká malinkatá Džungle z palmiček, oleandrů, dracén, akácií a všelijaké možné i nemožné… Do Granady přijíždíme po třetí hodině odpolední. Jedeme rovnou na parkoviště ke slavnému a jedinému dochovanému maurskému paláci na světě. Většina průvodců tvrdí, že není možné odjet z Granady a nevidět tento její největší skvost – Alhambru. Ale nám se to podařilo. Jednak se vstupenky prodávají už pouze na druhý den (v létě jsou údajně vyprodané i na několik týdnů dopředu), ale hlavně pro návštěvu tohoto paláce je potřeba si vyčlenit celý den. Volíme tudíž procházku okolo hradeb. Nejprve scházíme dolů úzkou uličkou až na malé náměstí, kde moc aut nejezdí, protože je zde příliš mnoho lidí, především studentů, kteří popíjejí víno, pivo nebo něco jiného, povídají si, smějí se, prostě jsou spokojení a vlastně nic nedělají. Prohlížíme si domečky světlé a líbezné, arkády, balkóny a zahradní zdi, za kterými se vyklánějí palmy a všelijaké zajímavé květiny. Skoro u každého domu je nějaká malinkatá Džungle z palmiček, oleandrů, dracén, akácií a všelijaké možné i nemožné…