Canyoning na Sušci CANYONING jsme šli po potoku Sušci. Nejprve jsme absolovali asi půl hodinový výstup na kopec a postupně potok zdolávali ve směru toku. Jako první byla skalní skluzavka, která se jela hlavou dolů. Postupně jsme se brodili, plavali a přelézali různé balvany. Přišlo i na seskoky z 5metrovách balvanů do tůněk o průměru metr a slaňování skalních stěn. Pro mě osobně byla nejhorší kombinace těchto dvou ,,atrakcí"-pustit se provazu, odrazit se od kluzké kolmé stěny a skočit do ,,té bílé pěny " tři metry pode mnou. Šli jsme asi 3 hodiny a já si postupně začala zvykat, že nevidím kam padám, že si vždy loknu vody jak do ní žuchnu, a taky na tepotu, která byla celých 6stupňů. Opravdu jsem si sahala neustále na dno svých duševních sil. Ale znáte to, co vás nezabije, to vás posílí... Byli s námi dva guidové, kteří terén dobře znali a taky uměli odhadnout psychiku. Proto na poslední lahůdku 15m CANYONING jsme šli po potoku Sušci. Nejprve jsme absolovali asi půl hodinový výstup na kopec a postupně potok zdolávali ve směru toku. Jako první byla skalní skluzavka, která se jela hlavou dolů. Postupně jsme se brodili, plavali a přelézali různé balvany. Přišlo i na seskoky z 5metrovách balvanů do tůněk o průměru metr a slaňování skalních stěn. Pro mě osobně byla nejhorší kombinace těchto dvou ,,atrakcí"-pustit se provazu, odrazit se od kluzké kolmé stěny a skočit do ,,té bílé pěny " tři metry pode mnou. Šli jsme asi 3 hodiny a já si postupně začala zvykat, že nevidím kam padám, že si vždy loknu vody jak do ní žuchnu, a taky na tepotu, která byla celých 6stupňů. Opravdu jsem si sahala neustále na dno svých duševních sil. Ale znáte to, co vás nezabije, to vás posílí... Byli s námi dva guidové, kteří terén dobře znali a taky uměli odhadnout psychiku. Proto na poslední lahůdku 15m