Mount Whitney - nejvyšší hora centrálních US Mount Whitney čeká. Tak jak jsme řekli, vstáváme už v 5,30. Naproti ve skalní stěně sem tam probliknou světýlka, to začínají chodit první horalové na vrchol a vůbec netuší co je čeká. My to taky nevíme, takže rychle snídáme (dávám si konzervu špaget) a kolem 6 už vyrážíme vstříc nejvyššímu vrcholu centrálních USA. Zatímco začíná svítat, my pomalu stoupáme. Přestávku děláme asi po hodině a půl chůze. Soukám do sebe snickers a hodně piju, protože jsem ráno tenhle chod vynechal. Celkem mně to dodalo energii, takže dál se šlape o hodně líp. Přecházíme po kládách menší říčku a za chvíli míjíme ceduli s nápísem „bez povolení vstup zakázán", což samozřejmě ignoruju. Stoupáme už nad pásmem lesa, objevují se holé skály, jezírka a taky sníh a led. Po čtyřech mílích… Mount Whitney čeká. Tak jak jsme řekli, vstáváme už v 5,30. Naproti ve skalní stěně sem tam probliknou světýlka, to začínají chodit první horalové na vrchol a vůbec netuší co je čeká. My to taky nevíme, takže rychle snídáme (dávám si konzervu špaget) a kolem 6 už vyrážíme vstříc nejvyššímu vrcholu centrálních USA. Zatímco začíná svítat, my pomalu stoupáme. Přestávku děláme asi po hodině a půl chůze. Soukám do sebe snickers a hodně piju, protože jsem ráno tenhle chod vynechal. Celkem mně to dodalo energii, takže dál se šlape o hodně líp. Přecházíme po kládách menší říčku a za chvíli míjíme ceduli s nápísem „bez povolení vstup zakázán", což samozřejmě ignoruju. Stoupáme už nad pásmem lesa, objevují se holé skály, jezírka a taky sníh a led. Po čtyřech mílích…