les jak v pohádce        Zářijovou neděli, nasedám na kolo a jedu na vyjížďku s nálepkou poslední letošního roku. Ne že bych už kola nevyužil, ale ne na několik hodin. Trasa se ubírá cestami, které jsem ještě neprozkoumal. Startuji u bývalého Lubeneckého zámečku Michnů z Vacínova, následně porcelánky (zrušené), nyní „bez zájmu“. Začínám Ostrým stoupáním zpevněnou cestou kolem telefonního vysílače. Tím končím s civilizací a nořím se do poklidného a přívětivého náručí zdejších lesů. Šlapu přes několik křížení pěšin. Většinu z nich jsem procestoval a tak je míjím. Přijíždím na další křižovatku, kde odbočuji vlevo. Mířím zatím známou cestou. Po několika desítkách minut však přestávám tušit, kde se nacházím. Jednou z nejkrásnějších podob lesa je podzimní bukový. Barevné listí v korunách i na zemi je nepopsatelné. Vše vytváří náramnou atmosféru. Cesta příjemně ubíhá a já se…        Zářijovou neděli, nasedám na kolo a jedu na vyjížďku s nálepkou poslední letošního roku. Ne že bych už kola nevyužil, ale ne na několik hodin. Trasa se ubírá cestami, které jsem ještě neprozkoumal. Startuji u bývalého Lubeneckého zámečku Michnů z Vacínova, následně porcelánky (zrušené), nyní „bez zájmu“. Začínám Ostrým stoupáním zpevněnou cestou kolem telefonního vysílače. Tím končím s civilizací a nořím se do poklidného a přívětivého náručí zdejších lesů. Šlapu přes několik křížení pěšin. Většinu z nich jsem procestoval a tak je míjím. Přijíždím na další křižovatku, kde odbočuji vlevo. Mířím zatím známou cestou. Po několika desítkách minut však přestávám tušit, kde se nacházím. Jednou z nejkrásnějších podob lesa je podzimní bukový. Barevné listí v korunách i na zemi je nepopsatelné. Vše vytváří náramnou atmosféru. Cesta příjemně ubíhá a já se…