THAJSKO 2004 - RÁJ I PEKLO I. Celých pět let jsem nechala uležet poznámky z cesty po Thajsku. Teď, když se blíží kulaté výročí největšího neštěstí v novodobé historii lidstva, chtěla bych se k nim vrátit. Ve čtvrtek 16. prosince 2004 jsem přistála ve 13,05 místního času na mezinárodním letišti s letadlem Thajských královných aerolinií v Bangkoku. Před sebou jsem měla okružní jízdu severním Thajskem a týden povalování na zlaté pláži Patong na Phuketu. Dodnes si pamatuju, jak jsem si potichu při cestě autobusem z letiště opakovala: "... to snad není možné, já jsem v Bangkoku!" I ten pocit je pořád ve mně, velmi příjemný a exotický. Viděla jsem první chrámy a zlacené pagody, který zde říkají "džedi". Ubytovala jsem se v hotelu WINDSOR SUITES a další exotika pro obyčejnou Moravanku pokračovala. Šla jsem si zaplavat do 14. patra, kde se nacházel velký hotelový bazén a jako paní radová jsem odpočítávala každé tempo  s výhledem… Celých pět let jsem nechala uležet poznámky z cesty po Thajsku. Teď, když se blíží kulaté výročí největšího neštěstí v novodobé historii lidstva, chtěla bych se k nim vrátit. Ve čtvrtek 16. prosince 2004 jsem přistála ve 13,05 místního času na mezinárodním letišti s letadlem Thajských královných aerolinií v Bangkoku. Před sebou jsem měla okružní jízdu severním Thajskem a týden povalování na zlaté pláži Patong na Phuketu. Dodnes si pamatuju, jak jsem si potichu při cestě autobusem z letiště opakovala: "... to snad není možné, já jsem v Bangkoku!" I ten pocit je pořád ve mně, velmi příjemný a exotický. Viděla jsem první chrámy a zlacené pagody, který zde říkají "džedi". Ubytovala jsem se v hotelu WINDSOR SUITES a další exotika pro obyčejnou Moravanku pokračovala. Šla jsem si zaplavat do 14. patra, kde se nacházel velký hotelový bazén a jako paní radová jsem odpočítávala každé tempo  s výhledem…