Nízké Tatry podruhé ... aneb Na Kráľovej holi (ne)stojí strom zelený Rok se s rokem sešel a nastal čas se opět podívat do Nízkých Tater. Loni jsme si to šlapali z Donoval na Ďurkovou. Přestože nám tenkrát počasí nepřálo, třiatřiceti kilometrový pochoďáček končící až v Jasenianské dolině se nám líbil. Pro letošek byl cíl stanoven celkem jednoznačně – Kráľova hoľa, i když zprávy o novodobých Jánošících nás málem přinutily změnit cíl cesty. Horší to už bylo se stanovením výchozího bodu. Po pořádném prostudování mapy jsem Čertovicu, coby východiště, rozmluvil. Pracovně nazvaná zeleno – červená varianta z Telgártu se mi zase zdála příliš krátká, a tak jsme zvolili zlatou střední cestu, která začínala ve vesnici s názvem Heľpa. Z Brezna jsme vyjeli autobusem něco po půl sedmé. Autobus byl celkem plný, kromě hrstky turistů obsadu tvořilo několik spících dělníků ze železáren v Podbrezové a převážně romská mládež… ... aneb Na Kráľovej holi (ne)stojí strom zelený Rok se s rokem sešel a nastal čas se opět podívat do Nízkých Tater. Loni jsme si to šlapali z Donoval na Ďurkovou. Přestože nám tenkrát počasí nepřálo, třiatřiceti kilometrový pochoďáček končící až v Jasenianské dolině se nám líbil. Pro letošek byl cíl stanoven celkem jednoznačně – Kráľova hoľa, i když zprávy o novodobých Jánošících nás málem přinutily změnit cíl cesty. Horší to už bylo se stanovením výchozího bodu. Po pořádném prostudování mapy jsem Čertovicu, coby východiště, rozmluvil. Pracovně nazvaná zeleno – červená varianta z Telgártu se mi zase zdála příliš krátká, a tak jsme zvolili zlatou střední cestu, která začínala ve vesnici s názvem Heľpa. Z Brezna jsme vyjeli autobusem něco po půl sedmé. Autobus byl celkem plný, kromě hrstky turistů obsadu tvořilo několik spících dělníků ze železáren v Podbrezové a převážně romská mládež…