Dánsko psíma očima Tak jsem se letos zase vydal na cesty, tentokrát do Dánska. Cílem cesty bylo odvézt naší Helču na universitu do dánského Arhusu a následně podrobně prozkoumat dánskou přírodu. Na tento náročný úkol jsem měl vyhrazeno 8 dnů .... a plně jsem je využil. Páníčci pronajali chatu uprostřed dánské divočiny na břehu fjordu. Sousedy nám dělala jen místní flóra a fauna. Vté divočině jsem měl co dělat, abych naše přechodné obydlí uhlídal od všech místních zvířecích vetřelců. Bylo to dost náročné, neboť „místní" měli výhodu domácího prostředí. Sotva jsem „vyčistil" jednu stranu mýtiny před chatou, už jsem musel běžet na druhou, abych zahnal další „vetřelce" vykukující zlesa. Do toho všeho jsem ještě musel hlídat přístup zvodní hladiny, takže jistě chápete, že moje dovolená byla čistě pracovní. Nejvíce nástrah na mě přichystalo moře vpodobě velkých vln (občas mě pořádně pomuchlaly), krabů klepeťáků (přece tam ty „pohyblivé kameny" nenechám) a medůz (něco tak velké a slizké přece musím přinést paničce ukázat)… Tak jsem se letos zase vydal na cesty, tentokrát do Dánska. Cílem cesty bylo odvézt naší Helču na universitu do dánského Arhusu a následně podrobně prozkoumat dánskou přírodu. Na tento náročný úkol jsem měl vyhrazeno 8 dnů .... a plně jsem je využil. Páníčci pronajali chatu uprostřed dánské divočiny na břehu fjordu. Sousedy nám dělala jen místní flóra a fauna. Vté divočině jsem měl co dělat, abych naše přechodné obydlí uhlídal od všech místních zvířecích vetřelců. Bylo to dost náročné, neboť „místní" měli výhodu domácího prostředí. Sotva jsem „vyčistil" jednu stranu mýtiny před chatou, už jsem musel běžet na druhou, abych zahnal další „vetřelce" vykukující zlesa. Do toho všeho jsem ještě musel hlídat přístup zvodní hladiny, takže jistě chápete, že moje dovolená byla čistě pracovní. Nejvíce nástrah na mě přichystalo moře vpodobě velkých vln (občas mě pořádně pomuchlaly), krabů klepeťáků (přece tam ty „pohyblivé kameny" nenechám) a medůz (něco tak velké a slizké přece musím přinést paničce ukázat)…