Česká brána Nedaleko od skalních masívů Strážce hranic, Vyhlídková věž, Krajková věž a Borovák je na dně údolí mohutná dvojice k sobě skloněných skal, označovaná jako Česká brána. Mezerou mezi oběma skalami prochází státní hranice a stará, dnes již nepoužívaná vozová cesta. Na skalách je vedle novodobých hraničních znaků vyryto také několik písmen s letopočtem 1831. Ve středověku údolím procházela tzv. Lužická zemská stezka, vedoucí z Čech přes Mimoň a Jablonné do Žitavy. K její ochraně patrně sloužil i hrad Větrov na nedalekém Loupežnickém vrchu. Za Jana Lucemburského ve 14. století byla cesta převedena z Jablonného kratším směrem přes Petrovice a Lückendorf, čímž se údolí Bílého potoka vyhnula. Nedaleko od skalních masívů Strážce hranic, Vyhlídková věž, Krajková věž a Borovák je na dně údolí mohutná dvojice k sobě skloněných skal, označovaná jako Česká brána. Mezerou mezi oběma skalami prochází státní hranice a stará, dnes již nepoužívaná vozová cesta. Na skalách je vedle novodobých hraničních znaků vyryto také několik písmen s letopočtem 1831. Ve středověku údolím procházela tzv. Lužická zemská stezka, vedoucí z Čech přes Mimoň a Jablonné do Žitavy. K její ochraně patrně sloužil i hrad Větrov na nedalekém Loupežnickém vrchu. Za Jana Lucemburského ve 14. století byla cesta převedena z Jablonného kratším směrem přes Petrovice a Lückendorf, čímž se údolí Bílého potoka vyhnula.