Hromnické jezírko Hromnické jezírko se vyznačuje neobvykle načernalou barvou, jelikož voda v jezírku obsahuje vysokou koncentraci kyseliny sírové. Jezírko najdeme severním směrem od města Plzeň u severního okraje obce Hromnice, která se rozkládá ne levém břehu říčky Třemošná. Kyselina sírová byla známá již ve středověku a získávala se ze síry a pomocí kyseliny dusičné. V Hromnicích na Plzeňsku získávali tuto surovinu zcela jiným způsobem. V lomu nedaleko obce byla odstřelována břidlice, která se poté navršila na haldy. Haldy byly navrstveny na nepropustný jílový podklad a na povrch hald byla přiváděná voda dřevěným potrubím z nedalekého Třebelského lesa. Výluh byl zachycen do kádí, ze kterých se později odpařoval a pálil v hutích. Na konci 16. století se těžila břidlice s velkým podílem kamenců, což byly podvojné sírany kovů, zejména sodíku, draslíku, hliníku a železa. Z této břidlice byla rovněž výše popsaným způsobem získána dýmavá kyselina sírová, známá pod názvem vitriol. V letech 1828 až 1898 se začalo… Hromnické jezírko se vyznačuje neobvykle načernalou barvou, jelikož voda v jezírku obsahuje vysokou koncentraci kyseliny sírové. Jezírko najdeme severním směrem od města Plzeň u severního okraje obce Hromnice, která se rozkládá ne levém břehu říčky Třemošná. Kyselina sírová byla známá již ve středověku a získávala se ze síry a pomocí kyseliny dusičné. V Hromnicích na Plzeňsku získávali tuto surovinu zcela jiným způsobem. V lomu nedaleko obce byla odstřelována břidlice, která se poté navršila na haldy. Haldy byly navrstveny na nepropustný jílový podklad a na povrch hald byla přiváděná voda dřevěným potrubím z nedalekého Třebelského lesa. Výluh byl zachycen do kádí, ze kterých se později odpařoval a pálil v hutích. Na konci 16. století se těžila břidlice s velkým podílem kamenců, což byly podvojné sírany kovů, zejména sodíku, draslíku, hliníku a železa. Z této břidlice byla rovněž výše popsaným způsobem získána dýmavá kyselina sírová, známá pod názvem vitriol. V letech 1828 až 1898 se začalo…