Julské Alpy na kole aneb cesta z hor k moři 3 (po cyklotrase Alpe Adria do Venzone) Neděle 3. července 2016 měla být takovou královskou etapou celého cyklozájezdu. Nebo spíše jeho nejblyštivějším klenotem. Nevím, kdo si ovšem usmyslel, že to tak úplně neklapne. Celou noc pršelo a ráno – asi aby nám to nebylo líto – déšť ještě zesílil. Seděli jsme na svých ubikacích a zoufale hleděli k obloze. Někdy se i něčí rty pohnuly, ale nebylo jasné, kdo se zrovna modlí a kdo bohapustě kleje. Ve smluvenou hodinu jsme vyrazili k autobusu. Byli jsme jen ve třech, protože nám vzápětí přišli sdělit, že jsme jediní, kdo si na mobilu nevšiml Milanovy změny „denního rozkazu“ a posunutí hodiny odjezdu o 60 minut. Už v té chvíli bylo jasné, že ten den bude trošku mimo naše představy a občas i nějaké to příkoří člověka postihne … Z Podkoreně jsme tedy odjížděli – za stálého deště – se zpožděním a ve startovní „bráně borců“ na cyklostezce Alpe Adria, která je ovšem stejně často označována i jako cyklotrasa, jsme tak stanuli až půl hodiny před polednem. Byli jsme tedy v… Neděle 3. července 2016 měla být takovou královskou etapou celého cyklozájezdu. Nebo spíše jeho nejblyštivějším klenotem. Nevím, kdo si ovšem usmyslel, že to tak úplně neklapne. Celou noc pršelo a ráno – asi aby nám to nebylo líto – déšť ještě zesílil. Seděli jsme na svých ubikacích a zoufale hleděli k obloze. Někdy se i něčí rty pohnuly, ale nebylo jasné, kdo se zrovna modlí a kdo bohapustě kleje. Ve smluvenou hodinu jsme vyrazili k autobusu. Byli jsme jen ve třech, protože nám vzápětí přišli sdělit, že jsme jediní, kdo si na mobilu nevšiml Milanovy změny „denního rozkazu“ a posunutí hodiny odjezdu o 60 minut. Už v té chvíli bylo jasné, že ten den bude trošku mimo naše představy a občas i nějaké to příkoří člověka postihne … Z Podkoreně jsme tedy odjížděli – za stálého deště – se zpožděním a ve startovní „bráně borců“ na cyklostezce Alpe Adria, která je ovšem stejně často označována i jako cyklotrasa, jsme tak stanuli až půl hodiny před polednem. Byli jsme tedy v…