Přechod Madeiry (9) - přes náhorní plošinu Paul da Serra až na konec světa. Sobota (27.8.2016)Ráno se budíme, vstáváme a protože dle předpovědí se počasí v horách již mělo umoudřit, přesouváme se na autobusouvou zastávku asi tři sta metrů od pobřeží. Při čekání na zastávce k nám přichází taxikář a přemlouvá nás, že nás za 5E na osobu hodí na Encumeádu. Na náš argument, že bus jede za pět minut a stojí 2E na osobu jen bezmocně rozhazuje rukama. Pak kouká, do jízdního řádu a tvrdí, že nic nejede. Když vidí naši jistotu, tak ještě vytahuje nějaký svůj řád, protože se zjevně ani místní ve zdejších řádech moc neorientují a nakonec potvrzuje, že autobus opravdu jede. Přesto nás ještě zkouší přemluvit, ale když vidí, že jsme neoblomní, tak s rozhozením rukou odchází. Autobus přijíždí dokonce s malým předstihem. Kupujeme lístky, usedáme na sedačky a čekáme na odjezd. Zanedlouho opět stoupáme údolím směrem vzhůru do sedla Encumeáda. Teď už to jen nepřejet. Když už se blížíme k sedlu, Honza pro jistotu mačká tlačítko znamení, že budeme… Sobota (27.8.2016)Ráno se budíme, vstáváme a protože dle předpovědí se počasí v horách již mělo umoudřit, přesouváme se na autobusouvou zastávku asi tři sta metrů od pobřeží. Při čekání na zastávce k nám přichází taxikář a přemlouvá nás, že nás za 5E na osobu hodí na Encumeádu. Na náš argument, že bus jede za pět minut a stojí 2E na osobu jen bezmocně rozhazuje rukama. Pak kouká, do jízdního řádu a tvrdí, že nic nejede. Když vidí naši jistotu, tak ještě vytahuje nějaký svůj řád, protože se zjevně ani místní ve zdejších řádech moc neorientují a nakonec potvrzuje, že autobus opravdu jede. Přesto nás ještě zkouší přemluvit, ale když vidí, že jsme neoblomní, tak s rozhozením rukou odchází. Autobus přijíždí dokonce s malým předstihem. Kupujeme lístky, usedáme na sedačky a čekáme na odjezd. Zanedlouho opět stoupáme údolím směrem vzhůru do sedla Encumeáda. Teď už to jen nepřejet. Když už se blížíme k sedlu, Honza pro jistotu mačká tlačítko znamení, že budeme…