V pohoří Rila, v údolí pod Musalou - II. část. Červen a červenec na horách, to je tak trochu sázka do loterie. Pro bulharská pohoří toto platí dvojnásobně, zřejmě tomu i napomáhá blízkost moře. Večer trávíme rozebíráním dnešního neúspěšného dne a plánujeme výlet na další den. Ale Musala ( 2926 m.n.m.) je v myšlenkách jakoby zaryta. Zdá se mně o ní i v noci. Ještě před svítáním se probouzím a jdu se podívat z okna. Naproti hotelu se tyčí temná hradba nedalekého lesa a nad ní mezi bělavými mráčky září hvězdy. Že by přece jen změna k lepšímu byla na pořadu dne? Po rozednění je jasné, že to dneska možná vyjde. Modrá obloha, po které letí pár mráčků, mění program pro tento den. Autobus po snídani odjíždí bez nás a my míříme ke stanici lanovky.   Na otevření pokladny čeká několik turistů a tak zbývá zakoupit jízdenku a čekat. Přesně ve stanovený čas se kabinky dávají do pohybu a po několika minutách se díváme na zelené moře lesů pod námi. Mezi stromy se sem tam objeví malá… Červen a červenec na horách, to je tak trochu sázka do loterie. Pro bulharská pohoří toto platí dvojnásobně, zřejmě tomu i napomáhá blízkost moře. Večer trávíme rozebíráním dnešního neúspěšného dne a plánujeme výlet na další den. Ale Musala ( 2926 m.n.m.) je v myšlenkách jakoby zaryta. Zdá se mně o ní i v noci. Ještě před svítáním se probouzím a jdu se podívat z okna. Naproti hotelu se tyčí temná hradba nedalekého lesa a nad ní mezi bělavými mráčky září hvězdy. Že by přece jen změna k lepšímu byla na pořadu dne? Po rozednění je jasné, že to dneska možná vyjde. Modrá obloha, po které letí pár mráčků, mění program pro tento den. Autobus po snídani odjíždí bez nás a my míříme ke stanici lanovky.   Na otevření pokladny čeká několik turistů a tak zbývá zakoupit jízdenku a čekat. Přesně ve stanovený čas se kabinky dávají do pohybu a po několika minutách se díváme na zelené moře lesů pod námi. Mezi stromy se sem tam objeví malá…