Jak se plní sny aneb Španělsko 2016, 2. část (jak dlouho lze zůstat v MN del Prado) Přesto, že o druhém madridském dni bychom mohli klidně hovořit pouze jako o dni „obrazovém“, byl program v pátek 17. června při zpětném pohledu přece jen o něco pestřejší. Například hned ráno jsme se -  v hodně rychlém tempu - vrátili ke knihovnímu kostelu San Fernando, kam jsme byli bez problémů vpuštěni. I když se jednalo o typ památky, který mám vysloveně rád, nezdrželi jsme se dlouho, protože jsme nechtěli rušit studující čtenáře ani čtoucí si studenty. Fotodokumentaci jsem však pořídil bez jakéhokoliv omezení a preventivně navštívil i zdejší sociální zařízení. A rád bych také zmínil, že i druhý madridský den jsem poznal spoustu zajímavých čtyřnohých živočichů, které zde pejskaři vodí ulicemi velkoměsta hodně „na volno“. Mnozí členové výpravy sice hleděli na mé hrátky s různými boxery, buldoky a bulteriéry poměrně nedůvěřivě, ale někteří jistě jen tiše záviděli. A potom jsme již vyrazili k druhému bodu našeho pátečního programu. Tím byl madridský… Přesto, že o druhém madridském dni bychom mohli klidně hovořit pouze jako o dni „obrazovém“, byl program v pátek 17. června při zpětném pohledu přece jen o něco pestřejší. Například hned ráno jsme se -  v hodně rychlém tempu - vrátili ke knihovnímu kostelu San Fernando, kam jsme byli bez problémů vpuštěni. I když se jednalo o typ památky, který mám vysloveně rád, nezdrželi jsme se dlouho, protože jsme nechtěli rušit studující čtenáře ani čtoucí si studenty. Fotodokumentaci jsem však pořídil bez jakéhokoliv omezení a preventivně navštívil i zdejší sociální zařízení. A rád bych také zmínil, že i druhý madridský den jsem poznal spoustu zajímavých čtyřnohých živočichů, které zde pejskaři vodí ulicemi velkoměsta hodně „na volno“. Mnozí členové výpravy sice hleděli na mé hrátky s různými boxery, buldoky a bulteriéry poměrně nedůvěřivě, ale někteří jistě jen tiše záviděli. A potom jsme již vyrazili k druhému bodu našeho pátečního programu. Tím byl madridský…