Z Kelčského Javorníka přes dva hrady do Rajnochovic   Nová rozhledna na Kelčském Javorníku se pro spoustu návštěvníků může stát jediným a hlavním cílem výletního dne, ale někomu je výstup nahoru na kopec a následný sestup málo. Pokud však zná krásy i okolní krajiny a na nohou má nazuty podobně toulavé boty, jaké vlastním i já, má o další zábavu postaráno. Mé botky samochodky totiž chtěly po obutí dlouho předlouho jít, neboť víc jak měsíc trpěly na samotce ve skříni, kde si mohly poplkat leda tak s moly, a nyní si chtějí užít krásného dubnového dne málem až do roztrhaní. Nepomohou výmluvy typu - „ale když mne už tak strašně bolí nožičky...“ anebo „Prr, koně – hospoda!“ Svéhlavá obuv se tváří, jakoby páníčkův hlas vůbec neslyšela a dál usilovně šlape směrem k tomu nejvzdálenějšímu horizontu. Naštěstí má jejich majitel hlavu plnu nejen ideálů, ale kdesi hluboko v záhybech mysli se skrývá i trochu fištrónu. A jak už dávno vypozoroval - když…   Nová rozhledna na Kelčském Javorníku se pro spoustu návštěvníků může stát jediným a hlavním cílem výletního dne, ale někomu je výstup nahoru na kopec a následný sestup málo. Pokud však zná krásy i okolní krajiny a na nohou má nazuty podobně toulavé boty, jaké vlastním i já, má o další zábavu postaráno. Mé botky samochodky totiž chtěly po obutí dlouho předlouho jít, neboť víc jak měsíc trpěly na samotce ve skříni, kde si mohly poplkat leda tak s moly, a nyní si chtějí užít krásného dubnového dne málem až do roztrhaní. Nepomohou výmluvy typu - „ale když mne už tak strašně bolí nožičky...“ anebo „Prr, koně – hospoda!“ Svéhlavá obuv se tváří, jakoby páníčkův hlas vůbec neslyšela a dál usilovně šlape směrem k tomu nejvzdálenějšímu horizontu. Naštěstí má jejich majitel hlavu plnu nejen ideálů, ale kdesi hluboko v záhybech mysli se skrývá i trochu fištrónu. A jak už dávno vypozoroval - když…