Ukrajina 2016, 1.díl vzhůru na Palanok Při slovech „Cestování na Ukrajinu“ si řada lidí vybaví v první řadě Shakespearovskou otázku „Jet či nejet?“. Jednu dobu téměř denně přícházející zprávy z neklidných východních území, separace Krymu a samozřejmě i ještě více zhoršená finanční situace místních obyvatel, to je spousta témat k zamyšlení, jestli se vyplatí riskovat a zkoumat zemi, kde na Vás na řadě míst dýchne nostalgie let dávno minulých, kde žigulíky a moskviče stále brázdí na mnoha místech polní cesty, kde místní „bábušky“ na trzích a u silnic prodávají potraviny, které by v západním světě absolutně nemohli projít potravinářskou kontrolou, kde jedinou opravenou budovou ve vesnicích bývá pozlacená silueta pravoslavného kostela, kde jízda místním příměstským vlakem na dřevěných sedačkách, nebo nočním lehátkovým vozem vás posune 50 let zpět do dob rekreací ROH, ale i do země přijemných lidí, kteří si nepřejí nic jiného, než žít v klidu a míru ve své zemi.   A když jsem si k tomu ještě přidal kurz koruny vůči… Při slovech „Cestování na Ukrajinu“ si řada lidí vybaví v první řadě Shakespearovskou otázku „Jet či nejet?“. Jednu dobu téměř denně přícházející zprávy z neklidných východních území, separace Krymu a samozřejmě i ještě více zhoršená finanční situace místních obyvatel, to je spousta témat k zamyšlení, jestli se vyplatí riskovat a zkoumat zemi, kde na Vás na řadě míst dýchne nostalgie let dávno minulých, kde žigulíky a moskviče stále brázdí na mnoha místech polní cesty, kde místní „bábušky“ na trzích a u silnic prodávají potraviny, které by v západním světě absolutně nemohli projít potravinářskou kontrolou, kde jedinou opravenou budovou ve vesnicích bývá pozlacená silueta pravoslavného kostela, kde jízda místním příměstským vlakem na dřevěných sedačkách, nebo nočním lehátkovým vozem vás posune 50 let zpět do dob rekreací ROH, ale i do země přijemných lidí, kteří si nepřejí nic jiného, než žít v klidu a míru ve své zemi.   A když jsem si k tomu ještě přidal kurz koruny vůči…