Údolím Otavy k valu u Čepice. Cesta údolím řeky Otavy patří vždy k hezkým zážitkům, ať se jedná o kteroukoliv její část. Můj výběr tentokrát padl na úsek od Sušice k vísce Čepice. Řeka tu protéká pod hřebenem Budětické vrchoviny, který se vypíná nad jejím levým břehem. Na protilehlé straně je pásmo kopečků o něco nižší a zřejmě patří k východní části Svatoborské vrchoviny. Obě pohoří jsou vápencová a na své si tu přijde především ten, kdo se zabývá květenou. Po levém břehu probíhá hranice přírodního parku Buděticko, do něhož patří i ves Čepice. Tím největším lákadlem tohoto výletu je ale protipovodňový val u výše jmenované obce. Byl postaven na začátku čtyřicátých let minulého století a od té doby spolehlivě chrání vísku před velkou vodou. Navíc je to jedno z mála míst, které jsem doposud jen míjel.   Sušické nádraží mně zůstává za zády a po železničním mostě přecházím na pravý břeh řeky. Odtud nás vede žlutá značka po Otavské cyklostezce k východu. Za… Cesta údolím řeky Otavy patří vždy k hezkým zážitkům, ať se jedná o kteroukoliv její část. Můj výběr tentokrát padl na úsek od Sušice k vísce Čepice. Řeka tu protéká pod hřebenem Budětické vrchoviny, který se vypíná nad jejím levým břehem. Na protilehlé straně je pásmo kopečků o něco nižší a zřejmě patří k východní části Svatoborské vrchoviny. Obě pohoří jsou vápencová a na své si tu přijde především ten, kdo se zabývá květenou. Po levém břehu probíhá hranice přírodního parku Buděticko, do něhož patří i ves Čepice. Tím největším lákadlem tohoto výletu je ale protipovodňový val u výše jmenované obce. Byl postaven na začátku čtyřicátých let minulého století a od té doby spolehlivě chrání vísku před velkou vodou. Navíc je to jedno z mála míst, které jsem doposud jen míjel.   Sušické nádraží mně zůstává za zády a po železničním mostě přecházím na pravý břeh řeky. Odtud nás vede žlutá značka po Otavské cyklostezce k východu. Za…