Ždánice – Muzeum Vrbasovo Do muzea, do zámku, do Ždánic. Prvotní informace je snad natolik vyčerpávající, že světaznalí výletníci už nějakým stylem do městečka na jižním úpatí minipohoří, které se jmenuje dosti podobně – Ždánický les dorazí. My (bylo nás víc) jsme onehdy do Ždánic dorazili kolmo při krátkodobém velikonočním výletu, kdy jsme využili pohostinnosti zámeckého parčíku k bivaku, napodruhé nás Ždánice přivítaly v podzimním čase na delší dobu.   S příchodem dubna se otevírají nejen studánky nebo řeky, ale i jiné pamětihodnosti, zejména pak hrady a zámky. Nejinak to je tomu i právě ve Ždánicích. Tam mají skutečně zámek (ze 16. století), nicméně ten není veřejnosti zpřístupněn v klasickém prohlídkovém okruhu (bydlí se tam), ale majitel je natolik velkodušný, že se dělí o přízemí zámku s prostorami muzejní expozice, a dá se směle říci, že to je možná daleko lepší, než fádní prohlídka zámku s množstvím rokokových židlí a benátských zrcadel (tím nechci ale… Do muzea, do zámku, do Ždánic. Prvotní informace je snad natolik vyčerpávající, že světaznalí výletníci už nějakým stylem do městečka na jižním úpatí minipohoří, které se jmenuje dosti podobně – Ždánický les dorazí. My (bylo nás víc) jsme onehdy do Ždánic dorazili kolmo při krátkodobém velikonočním výletu, kdy jsme využili pohostinnosti zámeckého parčíku k bivaku, napodruhé nás Ždánice přivítaly v podzimním čase na delší dobu.   S příchodem dubna se otevírají nejen studánky nebo řeky, ale i jiné pamětihodnosti, zejména pak hrady a zámky. Nejinak to je tomu i právě ve Ždánicích. Tam mají skutečně zámek (ze 16. století), nicméně ten není veřejnosti zpřístupněn v klasickém prohlídkovém okruhu (bydlí se tam), ale majitel je natolik velkodušný, že se dělí o přízemí zámku s prostorami muzejní expozice, a dá se směle říci, že to je možná daleko lepší, než fádní prohlídka zámku s množstvím rokokových židlí a benátských zrcadel (tím nechci ale…