Procházka Rýmařovem   Při raném ranním pohledu z našeho okna by klasik nejspíš prohlásil. „A chčije a chčije a chčije!“     Nejsa čteným klasikem, zabručel jsem cosi mnohem peprnějšího, neboť jsme s manželkou právě opouštěli domov a mířili v té podzimní slotě se zavazadly k vlaku, abychom se jím dopravili do míst, kde budeme trávit naši týdenní dovolenou – do Rýmařova. Ve vlaku bylo sucho, což při pohledu na otrokovické nádraží, zaplavené prudkým lijákem, bylo nejspíš jedním z divů světa. V Olomouci už neleje, ale jen prší. Při přejezdu údolím Bystřice a sjezdu z nízkojesenických kopců by se sice do černých mraků dalo od země kopím píchat, ale deštit přestalo. Ve Valšově máme na přípoj hodinku čas. Zatímco Jana jej tráví v nádražní čekárně, která by měla být vyhlášena technickou památkou (její…   Při raném ranním pohledu z našeho okna by klasik nejspíš prohlásil. „A chčije a chčije a chčije!“     Nejsa čteným klasikem, zabručel jsem cosi mnohem peprnějšího, neboť jsme s manželkou právě opouštěli domov a mířili v té podzimní slotě se zavazadly k vlaku, abychom se jím dopravili do míst, kde budeme trávit naši týdenní dovolenou – do Rýmařova. Ve vlaku bylo sucho, což při pohledu na otrokovické nádraží, zaplavené prudkým lijákem, bylo nejspíš jedním z divů světa. V Olomouci už neleje, ale jen prší. Při přejezdu údolím Bystřice a sjezdu z nízkojesenických kopců by se sice do černých mraků dalo od země kopím píchat, ale deštit přestalo. Ve Valšově máme na přípoj hodinku čas. Zatímco Jana jej tráví v nádražní čekárně, která by měla být vyhlášena technickou památkou (její…